1. Kapitola - UVEDENÍ
Otec Pio byl současník Luisy Piccarrety v tom samém kraji Itálie a dopisovali si. Měl o ní vysoké mínění a odkazoval na Luisu jako anděla z Corata. Krátce před svou smrtí v roce 1968 sv. otec Pio předpověděl ohledně budoucího vlivu těchto spisů: „Svět bude plný Luisy“. Třetí tisiciletí spatří její světlo“.
S takovým doporučením se podívejme na toto požehnání, které je dáno našim časům na osobě vybrané Bohem pro toto jedinečné sdělení. Luisa Piccarreta byla svatá žena. Vatikán zkoumal její život a její spisy a nenalezl v nich žádné pochybení. V roce 1994 byl otevřen proces jejího blahořečení. Až si přečtete tyto spisy, uvidíte, že Luisa je originálnější, než kterýkoli svatý. Protože její život znamená bod zvratu v historii.
Luisa žila 82 let od roku 1865 do r. 1947 a celých 60 let byla v intimním spojení s Bohem. Od 12 let slyšela jak k ní Ježíš hovoří a vyučuje ji. A od dospívání zakoušela i vize. Po 40 let zapisovala všechno, co jí Ježíš sděloval a to je to, o čem je tato kniha, snažící se dát vám podstatu těchto poselství.
Význam Luisiny zkušenosti je, že Bůh vysvětlil, jak chce obnovit Zemi, jak chce naplnit původní plán pro lidstvo a pozvednout nás k našemu plnému uskutečnění. A to navzdory tomu, že jsme podrobeni dědičnému hříchu.
Jak vidíme v knize Genesis, Bůh stvořil vesmír a potom lidstvo. My jsme jen stvoření na zemi, s nesmrtelnou duší, určené pro budoucí život. Bůh zde stvořil dva lidi, které známe jako Adama a Evu a oni skutečně žili život v blaženosti a blízkosti Boha. Byli ale podrobeni testu, který nezvládli a jejich duchovní dar byl ztracen.
Smysl duchovního daru, kterého Adam a Eva užívali, ale který ztratili, byla Boží Vůle. Bůh sdílel svůj vlastní vnitřní život s nimi. Bůh, který je Trojice, koná ve své Boží Vůli. Tři osoby mají Vůli společnou a tak existují v dokonalé harmonii a sdílejí dokonalou lásku.
Druhá osoba Trojice, která se nazývá Syn, nebo Slovo, vstoupila do stvoření jako Ježíš Kristus. Pokračovala ve sdílení Boží Vůle a tiše žila jako Bůh a člověk, majíce jak lidskou, tak Boží přirozenost. Jeho lidství bylo dokonale proniknuto Jeho Boží Vůlí. Když trávil čas sám, byl v těsném kontaktu Trojice. Všechny Jeho skutky byly konány v jednotě s Otcem a Duchem svatým.
To byl Ježíšův cíl, odhalit přirozenost Boha a nastavit nás na správnou cestu lásky a dobroty a nakonec nás vykoupit. My jsme byli stvořeni k Božímu obrazu (Genesis 1:27). Když následujeme Ježíše, naše duchovní oči jsou otevřeny, naše srdce je také otevřené, Duch sv. se nás dotýká a my zakoušíme trochu nebe. Toto svaté zakoušení je to, co nás táhne dál, protože my toužíme mít víc. Toto je základ duchovního vědomí, které jsme konali celých 2000 let. Učili jsme se poznávat Písmo, slavili oběť mše svaté, posloucháme velké světce a učíme se pokoře od Panny Marie.
A nyní je čas pro další krok, čas, abychom rostli a pochopili víc. Proto se obracíme k Luisiným schváleným spisům a nacházíme, co v nás chce Všemohoucí Bůh obnovit darem své Boží Vůle. Po 40 let Ježíš hovořil o tomto tématu s Luisou a dával jí poučení, které potřebujeme znát. Toto poznání je výjimečné a je nabídnuto všem věřícím.
Ježíš řekl Luise:
„Oni klamou sami sebe, když si myslí, že naše Nejvyšší Dobro a nekonečná Moudrost zanechají lidstvu jen plody Vykoupení, aniž by je pozdvihli znovu do původního stavu, pro který jsme je stvořili. Naše Stvoření by nemělo smysl, bez plného účinku, který nikdy nemůže být Božím dílem.“
7. července 1926
Ježíš také řekl Luise:
„Má milovaná dcero, chci, abys znala řád Mé prozřetelnosti. V každé dvoutisícileté periodě jsem obnovil svět. V první periodě jsem ho obnovil potopou. V druhé periodě jsem ho obnovil svým příchodem na zem a zjevením Mého lidství, z kterého Mé Božství zářilo mnoha kanály světla…
Nyní jsme na konci třetí periody a zde bude třetí obnova. To je, proč je zde všeobecný zmatek. Je příprava na třetí obnovu.“
29. ledna 1919
Luisa nebyla sama, která měla poselství a zjevení, neboť v posledním století se vyskytoval celosvětově tento fenomén a téměř v každé zemi muži, ženy i děti začaly mít vidění a přijímat nebeská poselství. Většinou skrze Pannu Marii. La Salleta v roce 1846 bylo prvním velkým místem zjevení. Obsah těchto poselství cílí na přípravu světa na budoucí události a druhý příchod Ježíše, který ještě není tak blízko, protože se ještě musí mnohé stát.
Zdá se, že Naše Paní měla roli proroka Eliáše. (Mt 17:11)
Naneštěstí toto vylití nebe se krylo s nejhorším obdobím odpadlictví v životě církve, zapříčiněného liberálním modernistickým systémem, tak jak je to vysvětleno v Alta Vendita (od TAN), všechny základy víry jsou podkopány (Žalm 41:9; Luk 22:31-32; Iz 5:20). Evoluce začala být ceněna více, než zjevení. Byla zde také hereze a zastánci těchto myšlenek, jako Richard Rohr rozšířili zmatek (1Tim 4:1). Světlo pravdy bylo ztlumeno a následně soukromá zjevení byla šmahem odsouzena.
Naštěstí Vatikán prověřil tyto fenomény a různá zjevení, např. o Božím Milosrdenství, byla plně přijata, akceptována.
Svaté Faustině Kowalské v Polsku roku 1930 Ježíš řekl:
„Zapiš si tato slova, má dcero. Mluv ke světu o mém milosrdenství, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení konce časů, potom přijde den spravedlnosti. Zatím je stále ještě čas. Dej jim zdroje mého milosrdenství a nech je čerpat z Krve a Vody, která vytekla za ně.“
(Deníček 848)
„Ty připravíš svět na můj konečný příchod.“
(Deníček 429)
Naše Paní jí řekla:
„Tvůj život musí být jako můj, tichý a skrytý. V neustálém spojení s Bohem, prosící za lidstvo a připravující svět na druhý příchod Boží“.
(Deníček 625)
Ježíš povzbuzuje každého z nás skrze svatou Faustinu:
„Hovoř se mnou o všem, úplně prostým a lidským způsobem. Tím mi učiníš velkou radost… Tento jednoduchý jazyk tvého srdce mě více těší, než hymny vytvořené k mé poctě. Věz, má dcero, že čím jednodušší je tvá řeč, tím jsi pro mne přitažlivější. A nyní buď v pokoji, ukryta v mém srdci.“
(Deníček 797)
Vatikán nic nenamítá vůči tomu, že toto období hluboké milosti bude předcházet konečnému soudu. Můžeme být tedy zcela otevření myšlence Ježíšova návratu s duchovními dary. On byl viděn jako vize a zůstává v eucharistickém těle pro tento soud. (Z knihy Odhalení Biblických a Moderních Proroctví od Chrise Francise)
Skrze Luisu nám Ježíš říká:
„Ach nemorální světe, děláš všechno co můžeš, abys mě vyhnal z povrchu světa, vyloučil mě za společnosti, ze škol, z rozhovorů a ze všeho. Intrikujete, abyste zničili chrámy a oltáře, zničili mou Církev a zabíjeli mé služebníky.
Přesto pro tebe připravuji éru lásky mého třetího Fiat! Budeš pokračovat ve svém úsilí zahnat mě, ale já tě zahanbím svou Láskou. Já budu kráčet za tebou, abych tě udivil svou Láskou, ale odkudkoli mě vyženeš, tam já ustanovím svůj Trůn a zde budu kralovat mnohem více než předtím a ještě mnohem ohromujícím způsobem, do takové míry, že ty sám padneš u paty mého Trůnu, jako kdybys byl svázaný silou mé Lásky.“
(8. února 1921)
Ano, Ježíš připravuje Novou Éru a tento proces začal s Luisou. On chce, abychom se všichni zapojili a připravili se individuálně učením života v Boží Vůli. Podstata poselství dané Luise je, že Boží Vůle podporuje celý vesmír i náš vlastní život a my se o tom všem potřebujeme učit.
Luisa napsala:
„..Ježíš mi řekl, že Vůle Boží je centrum duše, je v její hloubce, jako slunce vydávající paprsky, které dávají světlo mysli, svatost činům, sílu krokům, život srdci a moc slovu a všemu. A nejen to, ale centrum Boží Vůle, zatímco je v nás, je vždy k našim službám, je také před a za námi, vpravo, vlevo a všude a bude naším středem dokonce, když budeme v nebi.“
(25. září 1913)
Luisa se divila, proč se Všemohoucí Bůh tak zajímá o lidské bytosti, když nás Sám stvořil se schopností přijímat Jeho lásku a sdílet Jeho Vůli. Říká:
„Má lásko, Ty děláš všechno v sobě a sám. Nepotřebuješ lidi. Proč potom tak mnoho miluješ lidi a toužíš, aby žili a byli v Tvé Vůli?“
Ježíš odpověděl: „Je pravda, že já nepotřebuju nic a že dělám všechno sám. Ale podle řádu života se láska potřebuje vyjádřit. Láska, která není vyjádřena a skomírá, nakonec vyhasne. Miluju lidstvo tak moc, že ho chci sjednotit s Mou Vůlí a učinit je plodné a dát jim život lásky. V tomto setkání nacházím vyjádření pro svou Lásku. Stvořil jsem lidstvo, abych na něj vylil svoji lásku. To je jediný důvod a není žádný jiný. To je má jediná touha.“
(18. června 1917)
Ježíš vysvětlil Luise, že lidé nechápou jedinečnou hodnotu své duše:
„ Všechno, co vidíš ve stvoření, není nic ve srovnání se stvořením člověka….. Kdyby si lidé uvědomili, jak nádherná je jejich duše, jak mnoho Božích darů obsahuje, že překonává všechny stvořené věci v kráse, síle a světle! Tak mnoho člověk překonává všechny stvořené věci, že by mohl být nazván malým bohem, malým světem, který obsahuje všechno v sobě. Kdyby si to jen lidé uvědomili! Ach, jak by měl člověk sám sebe v nejvyšší úctě, odmítající se zašpinit dokonce i úplně nejmenší chybou. Taková nesmírná krása, takový zázrak Stvořitelské Moci.
Ale člověk je téměř slepý, když se snaží, aby poznal sám sebe a ještě více je slepý, aby přišel k poznání svého Stvořitele. Tak špiní sám sebe ostudnými skutky, takže znetvořuje téměř celé dílo svého Stvořitele.“
(24. únor 1919)
Předchozí poselství nám připomíná Žalm 8, ve kterém se říká:
„Hledím na Tvá nebesa, učiněná Tvou rukou. Co je člověk, že by ses měl s ním zabývat, syn člověka, o kterého by ses měl zajímat? Přesto jsi ho učinil o trochu méně, než Bohem, korunoval jsi ho slávou a nádherou.“
Ježíš také řekl:
„ Přicházím jako Král žít mezi svým lidem, ale ne z důvodu vybírání poplatků a uvalení břemen na vás. Ne, ne… Přicházím, protože chci tvou vůli, tvé těžkosti, tvé slabosti, všechno tvé zlo. Moje vláda je skutečně zde. Já chci všechno, co tě znepokojuje a způsobuje ti, že jsi nešťastný a nepokojný, abych tě mohl skrýt do své lásky a nechat to shořet. Já, dobrotivý a veliký Král, jakým jsem, chci vyměnit mou Vůli za tvou, naplnit tě svou nejněžnější láskou, mým bohatstvím, štěstím, mým pokojem a nejčistší radostí.
Pokud mi dáš svou vůli. Všechno bude učiněno tak, jak jsem právě řekl. A ty mě učiníš šťastného a ty budeš také šťastným. Netoužím po ničem jiném, než po mé Vůli, kralující uprostřed tebe.
Nebe a země se na tebe budou usmívat, má nebeská Matka určitě bude Matkou a Královnou i tobě. Přinese ti největší dobro Království mé Vůle, aby uspokojila mé vášnivé touhy a zastavila mou lítost a protože Ona tě miluje jako své skutečné dítě, cestuje mezi lidmi národů, disponuje a připravuje je k přijetí Království v mé Vůli.
Byla to Ona, kdo připravil lidstvo pro Mě, takže já jsem mohl sestoupit z nebe na zem. A nyní to svěřuji Jí a Její mateřské lásce, ten úkol disponovat duše našich lidí k přijetí tak velkého daru.“
(1925)
1. Kapitola - UVEDENÍ
Otec Pio byl současník Luisy Piccarrety v tom samém kraji Itálie a dopisovali si. Měl o ní vysoké mínění a odkazoval na Luisu jako anděla z Corata. Krátce před svou smrtí v roce 1968 sv. otec Pio předpověděl ohledně budoucího vlivu těchto spisů: „Svět bude plný Luisy“. Třetí tisiciletí spatří její světlo“.
S takovým doporučením se podívejme na toto požehnání, které je dáno našim časům na osobě vybrané Bohem pro toto jedinečné sdělení. Luisa Piccarreta byla svatá žena. Vatikán zkoumal její život a její spisy a nenalezl v nich žádné pochybení. V roce 1994 byl otevřen proces jejího blahořečení. Až si přečtete tyto spisy, uvidíte, že Luisa je originálnější, než kterýkoli svatý. Protože její život znamená bod zvratu v historii.
Luisa žila 82 let od roku 1865 do r. 1947 a celých 60 let byla v intimním spojení s Bohem. Od 12 let slyšela jak k ní Ježíš hovoří a vyučuje ji. A od dospívání zakoušela i vize. Po 40 let zapisovala všechno, co jí Ježíš sděloval a to je to, o čem je tato kniha, snažící se dát vám podstatu těchto poselství.
Význam Luisiny zkušenosti je, že Bůh vysvětlil, jak chce obnovit Zemi, jak chce naplnit původní plán pro lidstvo a pozvednout nás k našemu plnému uskutečnění. A to navzdory tomu, že jsme podrobeni dědičnému hříchu.
Jak vidíme v knize Genesis, Bůh stvořil vesmír a potom lidstvo. My jsme jen stvoření na zemi, s nesmrtelnou duší, určené pro budoucí život. Bůh zde stvořil dva lidi, které známe jako Adama a Evu a oni skutečně žili život v blaženosti a blízkosti Boha. Byli ale podrobeni testu, který nezvládli a jejich duchovní dar byl ztracen.
Smysl duchovního daru, kterého Adam a Eva užívali, ale který ztratili, byla Boží Vůle. Bůh sdílel svůj vlastní vnitřní život s nimi. Bůh, který je Trojice, koná ve své Boží Vůli. Tři osoby mají Vůli společnou a tak existují v dokonalé harmonii a sdílejí dokonalou lásku.
Druhá osoba Trojice, která se nazývá Syn, nebo Slovo, vstoupila do stvoření jako Ježíš Kristus. Pokračovala ve sdílení Boží Vůle a tiše žila jako Bůh a člověk, majíce jak lidskou, tak Boží přirozenost. Jeho lidství bylo dokonale proniknuto Jeho Boží Vůlí. Když trávil čas sám, byl v těsném kontaktu Trojice. Všechny Jeho skutky byly konány v jednotě s Otcem a Duchem svatým.
To byl Ježíšův cíl, odhalit přirozenost Boha a nastavit nás na správnou cestu lásky a dobroty a nakonec nás vykoupit. My jsme byli stvořeni k Božímu obrazu (Genesis 1:27). Když následujeme Ježíše, naše duchovní oči jsou otevřeny, naše srdce je také otevřené, Duch sv. se nás dotýká a my zakoušíme trochu nebe. Toto svaté zakoušení je to, co nás táhne dál, protože my toužíme mít víc. Toto je základ duchovního vědomí, které jsme konali celých 2000 let. Učili jsme se poznávat Písmo, slavili oběť mše svaté, posloucháme velké světce a učíme se pokoře od Panny Marie.
A nyní je čas pro další krok, čas, abychom rostli a pochopili víc. Proto se obracíme k Luisiným schváleným spisům a nacházíme, co v nás chce Všemohoucí Bůh obnovit darem své Boží Vůle. Po 40 let Ježíš hovořil o tomto tématu s Luisou a dával jí poučení, které potřebujeme znát. Toto poznání je výjimečné a je nabídnuto všem věřícím.
Ježíš řekl Luise:
„Oni klamou sami sebe, když si myslí, že naše Nejvyšší Dobro a nekonečná Moudrost zanechají lidstvu jen plody Vykoupení, aniž by je pozdvihli znovu do původního stavu, pro který jsme je stvořili. Naše Stvoření by nemělo smysl, bez plného účinku, který nikdy nemůže být Božím dílem.“
7. července 1926
Ježíš také řekl Luise:
„Má milovaná dcero, chci, abys znala řád Mé prozřetelnosti. V každé dvoutisícileté periodě jsem obnovil svět. V první periodě jsem ho obnovil potopou. V druhé periodě jsem ho obnovil svým příchodem na zem a zjevením Mého lidství, z kterého Mé Božství zářilo mnoha kanály světla…
Nyní jsme na konci třetí periody a zde bude třetí obnova. To je, proč je zde všeobecný zmatek. Je příprava na třetí obnovu.“
29. ledna 1919
Luisa nebyla sama, která měla poselství a zjevení, neboť v posledním století se vyskytoval celosvětově tento fenomén a téměř v každé zemi muži, ženy i děti začaly mít vidění a přijímat nebeská poselství. Většinou skrze Pannu Marii. La Salleta v roce 1846 bylo prvním velkým místem zjevení. Obsah těchto poselství cílí na přípravu světa na budoucí události a druhý příchod Ježíše, který ještě není tak blízko, protože se ještě musí mnohé stát.
Zdá se, že Naše Paní měla roli proroka Eliáše. (Mt 17:11)
Naneštěstí toto vylití nebe se krylo s nejhorším obdobím odpadlictví v životě církve, zapříčiněného liberálním modernistickým systémem, tak jak je to vysvětleno v Alta Vendita (od TAN), všechny základy víry jsou podkopány (Žalm 41:9; Luk 22:31-32; Iz 5:20). Evoluce začala být ceněna více, než zjevení. Byla zde také hereze a zastánci těchto myšlenek, jako Richard Rohr rozšířili zmatek (1Tim 4:1). Světlo pravdy bylo ztlumeno a následně soukromá zjevení byla šmahem odsouzena.
Naštěstí Vatikán prověřil tyto fenomény a různá zjevení, např. o Božím Milosrdenství, byla plně přijata, akceptována.
Svaté Faustině Kowalské v Polsku roku 1930 Ježíš řekl:
„Zapiš si tato slova, má dcero. Mluv ke světu o mém milosrdenství, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení konce časů, potom přijde den spravedlnosti. Zatím je stále ještě čas. Dej jim zdroje mého milosrdenství a nech je čerpat z Krve a Vody, která vytekla za ně.“
(Deníček 848)
„Ty připravíš svět na můj konečný příchod.“
(Deníček 429)
Naše Paní jí řekla:
„Tvůj život musí být jako můj, tichý a skrytý. V neustálém spojení s Bohem, prosící za lidstvo a připravující svět na druhý příchod Boží“.
(Deníček 625)
Ježíš povzbuzuje každého z nás skrze svatou Faustinu:
„Hovoř se mnou o všem, úplně prostým a lidským způsobem. Tím mi učiníš velkou radost… Tento jednoduchý jazyk tvého srdce mě více těší, než hymny vytvořené k mé poctě. Věz, má dcero, že čím jednodušší je tvá řeč, tím jsi pro mne přitažlivější. A nyní buď v pokoji, ukryta v mém srdci.“
(Deníček 797)
Vatikán nic nenamítá vůči tomu, že toto období hluboké milosti bude předcházet konečnému soudu. Můžeme být tedy zcela otevření myšlence Ježíšova návratu s duchovními dary. On byl viděn jako vize a zůstává v eucharistickém těle pro tento soud. (Z knihy Odhalení Biblických a Moderních Proroctví od Chrise Francise)
Skrze Luisu nám Ježíš říká:
„Ach nemorální světe, děláš všechno co můžeš, abys mě vyhnal z povrchu světa, vyloučil mě za společnosti, ze škol, z rozhovorů a ze všeho. Intrikujete, abyste zničili chrámy a oltáře, zničili mou Církev a zabíjeli mé služebníky.
Přesto pro tebe připravuji éru lásky mého třetího Fiat! Budeš pokračovat ve svém úsilí zahnat mě, ale já tě zahanbím svou Láskou. Já budu kráčet za tebou, abych tě udivil svou Láskou, ale odkudkoli mě vyženeš, tam já ustanovím svůj Trůn a zde budu kralovat mnohem více než předtím a ještě mnohem ohromujícím způsobem, do takové míry, že ty sám padneš u paty mého Trůnu, jako kdybys byl svázaný silou mé Lásky.“
(8. února 1921)
Ano, Ježíš připravuje Novou Éru a tento proces začal s Luisou. On chce, abychom se všichni zapojili a připravili se individuálně učením života v Boží Vůli. Podstata poselství dané Luise je, že Boží Vůle podporuje celý vesmír i náš vlastní život a my se o tom všem potřebujeme učit.
Luisa napsala:
„..Ježíš mi řekl, že Vůle Boží je centrum duše, je v její hloubce, jako slunce vydávající paprsky, které dávají světlo mysli, svatost činům, sílu krokům, život srdci a moc slovu a všemu. A nejen to, ale centrum Boží Vůle, zatímco je v nás, je vždy k našim službám, je také před a za námi, vpravo, vlevo a všude a bude naším středem dokonce, když budeme v nebi.“
(25. září 1913)
Luisa se divila, proč se Všemohoucí Bůh tak zajímá o lidské bytosti, když nás Sám stvořil se schopností přijímat Jeho lásku a sdílet Jeho Vůli. Říká:
„Má lásko, Ty děláš všechno v sobě a sám. Nepotřebuješ lidi. Proč potom tak mnoho miluješ lidi a toužíš, aby žili a byli v Tvé Vůli?“
Ježíš odpověděl: „Je pravda, že já nepotřebuju nic a že dělám všechno sám. Ale podle řádu života se láska potřebuje vyjádřit. Láska, která není vyjádřena a skomírá, nakonec vyhasne. Miluju lidstvo tak moc, že ho chci sjednotit s Mou Vůlí a učinit je plodné a dát jim život lásky. V tomto setkání nacházím vyjádření pro svou Lásku. Stvořil jsem lidstvo, abych na něj vylil svoji lásku. To je jediný důvod a není žádný jiný. To je má jediná touha.“
(18. června 1917)
Ježíš vysvětlil Luise, že lidé nechápou jedinečnou hodnotu své duše:
„ Všechno, co vidíš ve stvoření, není nic ve srovnání se stvořením člověka….. Kdyby si lidé uvědomili, jak nádherná je jejich duše, jak mnoho Božích darů obsahuje, že překonává všechny stvořené věci v kráse, síle a světle! Tak mnoho člověk překonává všechny stvořené věci, že by mohl být nazván malým bohem, malým světem, který obsahuje všechno v sobě. Kdyby si to jen lidé uvědomili! Ach, jak by měl člověk sám sebe v nejvyšší úctě, odmítající se zašpinit dokonce i úplně nejmenší chybou. Taková nesmírná krása, takový zázrak Stvořitelské Moci.
Ale člověk je téměř slepý, když se snaží, aby poznal sám sebe a ještě více je slepý, aby přišel k poznání svého Stvořitele. Tak špiní sám sebe ostudnými skutky, takže znetvořuje téměř celé dílo svého Stvořitele.“
(24. únor 1919)
Předchozí poselství nám připomíná Žalm 8, ve kterém se říká:
„Hledím na Tvá nebesa, učiněná Tvou rukou. Co je člověk, že by ses měl s ním zabývat, syn člověka, o kterého by ses měl zajímat? Přesto jsi ho učinil o trochu méně, než Bohem, korunoval jsi ho slávou a nádherou.“
Ježíš také řekl:
„ Přicházím jako Král žít mezi svým lidem, ale ne z důvodu vybírání poplatků a uvalení břemen na vás. Ne, ne… Přicházím, protože chci tvou vůli, tvé těžkosti, tvé slabosti, všechno tvé zlo. Moje vláda je skutečně zde. Já chci všechno, co tě znepokojuje a způsobuje ti, že jsi nešťastný a nepokojný, abych tě mohl skrýt do své lásky a nechat to shořet. Já, dobrotivý a veliký Král, jakým jsem, chci vyměnit mou Vůli za tvou, naplnit tě svou nejněžnější láskou, mým bohatstvím, štěstím, mým pokojem a nejčistší radostí.
Pokud mi dáš svou vůli. Všechno bude učiněno tak, jak jsem právě řekl. A ty mě učiníš šťastného a ty budeš také šťastným. Netoužím po ničem jiném, než po mé Vůli, kralující uprostřed tebe.
Nebe a země se na tebe budou usmívat, má nebeská Matka určitě bude Matkou a Královnou i tobě. Přinese ti největší dobro Království mé Vůle, aby uspokojila mé vášnivé touhy a zastavila mou lítost a protože Ona tě miluje jako své skutečné dítě, cestuje mezi lidmi národů, disponuje a připravuje je k přijetí Království v mé Vůli.
Byla to Ona, kdo připravil lidstvo pro Mě, takže já jsem mohl sestoupit z nebe na zem. A nyní to svěřuji Jí a Její mateřské lásce, ten úkol disponovat duše našich lidí k přijetí tak velkého daru.“
(1925)