2.KAPITOLA - JEŽÍŠ VYSVĚTLUJE
Co je na tom všem zvláštního? Vždyť lidé stále zkoušeli žít podle Boží Vůle?
To, co je nové, je, že Bůh vám chce dát ar své Boží Vůle. On chce dát svůj vlastní Život a Vůli, aby působila v nás. A to takovým způsobem, kterým se to ještě před tím nestalo. Ano, dobří lidé se vždy pokoušeli následovat a dělat Boží Vůli, vždyť skrze Posvěcující Milost jsme byli povoláni k nejvyšším zaslíbením (2 Petr 1:4). Avšak pouze čtyři lidé žili stále v Boží Vůli: Adam a Eva, Panna Maria a Ježíš Kristus. Tak vidíš, jak speciální je toto pozvání.
Další vysvětlení
Začíná to poměrně jednoduše tím, že si více uvědomuješ sebe sama a více si tak uvědomuješ Boží Přítomnost ve světě. Docházíme k tomu, že vidíme, jak obrovské dílo Boží Vůle skutečně je. Jako cesta života se stává něčím přirozeným a něčím, co sami chceme. Nikdo nebude svatý přes noc a nikdo není hodný tohoto požehnání. Po mnohém učení Luisa přijala Dar života v Boží Vůli ve věku 24 let a byla první osobou po našem Pánu Ježíši Kristu, která takto učinila. Jeden z jejich zpovědníků byl sv. Hannibal di Francia, on také následoval Ježíšovo učení a obdržel Dar Boží Vůle.
Pro každého z nás je toto privilegium získáváno postupně a přinejlepším budeme vcházet a odcházet z Boží Vůle. Neboť ačkoli Boží Vůle je životní síla nás samotných a všeho ve vesmíru, Dar Boží Vůle, jako cesta života, znamená speciální intimitu. Přirozeně se vyhýbáme cílevědomému hříchu; a když hřešíme z nedbalosti (jak snadno se to stává), ztrácíme toto privilegium. Stačí však, když se pomodlíš a řekneš: lituji toho, odpusť mi, abys mohl začít znovu.
Avšak Ježíš je velmi povzbudivý a říká Luise:
„Má dcero, nepotřebuješ žádné stezky, ani dveře, ani klíče, abys vstoupila do mé Vůle, neboť má Vůle může být nalezena kdekoli…. Abys vstoupila, potřebuješ odstranit oblázek své vlastní vůle. Přestože ve skutečnosti spočívá v mé Vůli, neúčastní se jí, ani se neraduje z jejich účinků. Je jako cizinec v mé Vůli, protože ten oblázek, což je vlastní vůle nějaké duše, zabraňuje proudění Mé Vůle, jako skála na břehu zadržuje vody oceánu, aby nezatopily všechno. Ale pokud duše odstraní skálu své vlastní svobodné vůle, v ten okamžik splyne se mnou a já s ní a zde nachází k dispozici všechno Mé dobro, moc, světlo, pomoc a všechno, po čem touží. A pokud duše touží pouze po tomto, je všechno učiněno. Má Vůle převezme všechnu tuto práci, dá duši to, co postrádá a rozšíří ji do nekonečných hranic mé Vůle.“
6. února 1921
Ježíš nabízí neustálou pomoc a vedení, jak postupovat v životě s Jeho Vůlí. Pro začátek je dobré vědět, jak mnoho pro nás Bůh plánoval od věčnosti a jak mnoho nám toho chce sdělit:
„Mé dítě, nebuď překvapená, všechno ve mně je věčné. Nic nemá začátek nebo konec. Ty sama a všechno lidstvo jste byli věčné v mé mysli. Láska, se kterou jsem vše stvořil, láska, která vyšla přímo ze mě, aby obdarovala každé jednotlivé srdce, je věčná.
Jak úžasné je tedy, že člověk opouštějící svou vlastní vůli vstupuje do mé. Člověk se sjednocuje s Láskou od věčnosti vyzařující a milující; miluje Mě ve svých skutcích a tak získávají hodnotu a moc, které jsou nekonečné a bezbřehé. Ach, jak málo je známo o Mé Vůli! To je to, proč Vůle není milována a oceňována a tak lidé zůstávají spokojeni ve své zaslepenosti a chovají se, jako kdyby jejich původ nebyl věčný, ale dočasný.“
8. ledna 1919
Nebyl by svět nádherným místem, kdyby se každý učil žít v Boží Vůli? Musíme připustit, že když jsme ponecháni sami sobě, tak vytváříme problémy: Máme rozbitá společenství, vězení jsou plná, opakují se války. Zakoušíme to proto, že každý jeden z nás následuje své vlastní sklony a svou vlastní vůli. Ježíš chce, abychom uznali nebezpečí své vlastní vůle a naučili se nové cestě života. Lidstvo potřebuje nový smysl, kdo by to popíral? My můžeme změnit ve světě a v čase pouze jednu osobu a tou osobou jsem já! Pokud se pokusíme, můžeme jednou nohou vystoupit na žebřík.
Tak se jednoduše rozhodněme pro změnu posadit se na zadní sedadlo a dát se do rukou Božích. Schopnost lidské vůle není ovlivněna tím: co chceme - neboť to, co chceme, je žít nezávisle na Boží Vůli.
Ježíš to učinil jako pozvání:
„ Jak mnoho je obtíží a překážek, se kterými se duše setkává, když je mimo mou Vůli! Ale v mé Vůli, je svobodná! Dávám jí svobodu mě milovat, jak ona touží. Navíc jí říkám: „Opusť své lidské hadry a vezmi, co je Božské. Nejsem lakomec a nejsem skrblivý ohledně mého bohatství, mých dober a chci, aby sis vzal všechno. Miluj Mě nekonečně! Vezmi si všechnu mou Lásku a učiň ji svou vlastní. Vezmi mou Moc a učiň ji svou, Mou nádheru….a učiň jí svou vlastní. A čím více si vezmeš, tím šťastnější bude tvůj Ježíš.“
27. únor 1919
Jako my, tak se i Luisa divila, proč Všemohoucí Bůh nezjevil toto požehnání už dříve. Říká:
„Má lásko, jestliže je tak mnoho dobra ve Tvém životě v Boží Vůli, proč jsi ji neprojevil už dřív?“
Ježíš odpověděl: „Má dcero, nejprve muselo vejít ve známost, jak mé Lidství trpělo a co muselo učinit v tomto světě. To disponovalo duše k poznání, co mé Božství činilo uvnitř. Lidé jsou neschopni pochopit mé dílo najednou. Proto zjevuji sám sebe kousek po kousku.“
29. leden 1919
Snažit se žít v Boží Vůli je tak důležité, protože to obohacuje celá společenství, jak Ježíš vysvětluje:
„Mé dítě, mé Srdce cítí neodolatelnou potřebu po více duších, které by žily v mé Vůli, protože tyto duše jsou pro Mě radostným místem. Má láska chce činit dobro všem duším, ale jejich vina Mě zabraňuje, abych na ně sesílal své dary. Tak hledám ty duše, které žijí v mé Vůli, protože nic mě nezabrání, abych jim požehnal a mohl tak konat skrze takové duše. Jednotlivci a všichni, kteří kolem nich žijí, z toho mají prospěch. Proto čím větší je počet takových duší, které žijí na zemi, tím více má Láska bude utěšována a tím více bude zahrnuto lidstvo dobrem.“
6. srpen 1916
Ježíš dává další vysvětlení:
„…To je, proč tak často s tebou hovořím ohledně života v mé Vůli, který jsem dosud nikomu ještě nezjevil. Nanejvýš jsem dal poznat stín mé Vůle, milost a sladkost vycházející z konání mé Vůle, Ale nikdo neví nic o pronikání do mé Vůle, přijetí této její nekonečnosti, která se sama násobí ve mně a proniká všude. Proniká nebe a do srdcí opouštějící lidské cesty a jednající Božími způsoby - to všechno, zatímco jsou stále ještě na zemi.
Tak neznámý je tento životí v mé Vůli, že mnozí to budou považovat za podivné a ti, kteří nemají otevřenou mysl světlu pravdy, nebudou chápat z toho vůbec nic. Ale Já si otevřu cestu kousek po kousku. Nejprve zjevím jednu pravdu, pak další, ohledně tohoto žití v mé Vůli, takže nakonec porozumí.“
29. leden 1919
A také:
„Nenastane konec této generace, dokud se člověk nevrátí na mou Hruď ve stavu krásy a jedinečnosti. Právě tak, jako vyšel z mých rukou při stvoření! Nespokojím pouze s vykoupením lidstva. Přestože musím ještě čekat, já jsem trpělivý. Ctností mé Vůle se člověk musí vrátit ke mně v tom samém stavu, ve kterém jsem ho původně stvořil…“
11. listopad 1922
Učit se žít životem v Boží Vůli je nejlepší způsob, jak se připravit na nebe. Ježíš říká:
“Duše nežije život ve své vlastní vůli, nýbrž žije v mě. A právě tak jako má Vůle proudí v lidské vůli, tak tato Vůle cirkuluje v celém mém Bytí.
Neustále cítím její kontakt a já jsem neustále zakouším dotyky této duše…. nemůžete ani pochopit, jak moc ji chci milovat, prokazovat jí přízeň a zajistit jí všechno, o co Mě žádá. A kdyby jí mělo být něco odepřeno, já bych to odepřel nejprve sám sobě- protože v konečném důsledku žitím v mé Vůli duše nežádá pro sebe nic, ale jen to, co chci já.
To je to, po čem touží a jediná věc, která ji činí šťastnou, jak jí samotnou, tak i další, protože její život je víc v nebi, než na zemi. To je ovoce, které má Vůle přináší: už dopředu je činí svatými.“
3. května 1908
A další den:
„Měla bys vědět, má dcero, že lidé skrze své skutky na zemi vytváří bohatství, z kterého se budou radovat v nebi. Ten, kdo dělá málo, má malé bohatství v nebi. Kdo dělá mnoho, má mnoho v nebi…“
22. květen 1919
Ježíš popisuje úžasné účinky Boží Vůle:
„Vidím, že tyto spisy budou pro Mou Církev jako nové slunce, které výjde v jejím středu a bude přitahovat svým oslnivým světlem. Lidé budou sami usilovat o to, aby se proměnili do tohoto světla a stali se duchovními a zbožštěnými takovým způsobem, že Církev bude obnovena. Oni promění tvář Země.“
10. únor 1924
2.KAPITOLA - JEŽÍŠ VYSVĚTLUJE
Co je na tom všem zvláštního? Vždyť lidé stále zkoušeli žít podle Boží Vůle?
To, co je nové, je, že Bůh vám chce dát ar své Boží Vůle. On chce dát svůj vlastní Život a Vůli, aby působila v nás. A to takovým způsobem, kterým se to ještě před tím nestalo. Ano, dobří lidé se vždy pokoušeli následovat a dělat Boží Vůli, vždyť skrze Posvěcující Milost jsme byli povoláni k nejvyšším zaslíbením (2 Petr 1:4). Avšak pouze čtyři lidé žili stále v Boží Vůli: Adam a Eva, Panna Maria a Ježíš Kristus. Tak vidíš, jak speciální je toto pozvání.
Další vysvětlení
Začíná to poměrně jednoduše tím, že si více uvědomuješ sebe sama a více si tak uvědomuješ Boží Přítomnost ve světě. Docházíme k tomu, že vidíme, jak obrovské dílo Boží Vůle skutečně je. Jako cesta života se stává něčím přirozeným a něčím, co sami chceme. Nikdo nebude svatý přes noc a nikdo není hodný tohoto požehnání. Po mnohém učení Luisa přijala Dar života v Boží Vůli ve věku 24 let a byla první osobou po našem Pánu Ježíši Kristu, která takto učinila. Jeden z jejich zpovědníků byl sv. Hannibal di Francia, on také následoval Ježíšovo učení a obdržel Dar Boží Vůle.
Pro každého z nás je toto privilegium získáváno postupně a přinejlepším budeme vcházet a odcházet z Boží Vůle. Neboť ačkoli Boží Vůle je životní síla nás samotných a všeho ve vesmíru, Dar Boží Vůle, jako cesta života, znamená speciální intimitu. Přirozeně se vyhýbáme cílevědomému hříchu; a když hřešíme z nedbalosti (jak snadno se to stává), ztrácíme toto privilegium. Stačí však, když se pomodlíš a řekneš: lituji toho, odpusť mi, abys mohl začít znovu.
Avšak Ježíš je velmi povzbudivý a říká Luise:
„Má dcero, nepotřebuješ žádné stezky, ani dveře, ani klíče, abys vstoupila do mé Vůle, neboť má Vůle může být nalezena kdekoli…. Abys vstoupila, potřebuješ odstranit oblázek své vlastní vůle. Přestože ve skutečnosti spočívá v mé Vůli, neúčastní se jí, ani se neraduje z jejich účinků. Je jako cizinec v mé Vůli, protože ten oblázek, což je vlastní vůle nějaké duše, zabraňuje proudění Mé Vůle, jako skála na břehu zadržuje vody oceánu, aby nezatopily všechno. Ale pokud duše odstraní skálu své vlastní svobodné vůle, v ten okamžik splyne se mnou a já s ní a zde nachází k dispozici všechno Mé dobro, moc, světlo, pomoc a všechno, po čem touží. A pokud duše touží pouze po tomto, je všechno učiněno. Má Vůle převezme všechnu tuto práci, dá duši to, co postrádá a rozšíří ji do nekonečných hranic mé Vůle.“
6. února 1921
Ježíš nabízí neustálou pomoc a vedení, jak postupovat v životě s Jeho Vůlí. Pro začátek je dobré vědět, jak mnoho pro nás Bůh plánoval od věčnosti a jak mnoho nám toho chce sdělit:
„Mé dítě, nebuď překvapená, všechno ve mně je věčné. Nic nemá začátek nebo konec. Ty sama a všechno lidstvo jste byli věčné v mé mysli. Láska, se kterou jsem vše stvořil, láska, která vyšla přímo ze mě, aby obdarovala každé jednotlivé srdce, je věčná.
Jak úžasné je tedy, že člověk opouštějící svou vlastní vůli vstupuje do mé. Člověk se sjednocuje s Láskou od věčnosti vyzařující a milující; miluje Mě ve svých skutcích a tak získávají hodnotu a moc, které jsou nekonečné a bezbřehé. Ach, jak málo je známo o Mé Vůli! To je to, proč Vůle není milována a oceňována a tak lidé zůstávají spokojeni ve své zaslepenosti a chovají se, jako kdyby jejich původ nebyl věčný, ale dočasný.“
8. ledna 1919
Nebyl by svět nádherným místem, kdyby se každý učil žít v Boží Vůli? Musíme připustit, že když jsme ponecháni sami sobě, tak vytváříme problémy: Máme rozbitá společenství, vězení jsou plná, opakují se války. Zakoušíme to proto, že každý jeden z nás následuje své vlastní sklony a svou vlastní vůli. Ježíš chce, abychom uznali nebezpečí své vlastní vůle a naučili se nové cestě života. Lidstvo potřebuje nový smysl, kdo by to popíral? My můžeme změnit ve světě a v čase pouze jednu osobu a tou osobou jsem já! Pokud se pokusíme, můžeme jednou nohou vystoupit na žebřík.
Tak se jednoduše rozhodněme pro změnu posadit se na zadní sedadlo a dát se do rukou Božích. Schopnost lidské vůle není ovlivněna tím: co chceme - neboť to, co chceme, je žít nezávisle na Boží Vůli.
Ježíš to učinil jako pozvání:
„ Jak mnoho je obtíží a překážek, se kterými se duše setkává, když je mimo mou Vůli! Ale v mé Vůli, je svobodná! Dávám jí svobodu mě milovat, jak ona touží. Navíc jí říkám: „Opusť své lidské hadry a vezmi, co je Božské. Nejsem lakomec a nejsem skrblivý ohledně mého bohatství, mých dober a chci, aby sis vzal všechno. Miluj Mě nekonečně! Vezmi si všechnu mou Lásku a učiň ji svou vlastní. Vezmi mou Moc a učiň ji svou, Mou nádheru….a učiň jí svou vlastní. A čím více si vezmeš, tím šťastnější bude tvůj Ježíš.“
27. únor 1919
Jako my, tak se i Luisa divila, proč Všemohoucí Bůh nezjevil toto požehnání už dříve. Říká:
„Má lásko, jestliže je tak mnoho dobra ve Tvém životě v Boží Vůli, proč jsi ji neprojevil už dřív?“
Ježíš odpověděl: „Má dcero, nejprve muselo vejít ve známost, jak mé Lidství trpělo a co muselo učinit v tomto světě. To disponovalo duše k poznání, co mé Božství činilo uvnitř. Lidé jsou neschopni pochopit mé dílo najednou. Proto zjevuji sám sebe kousek po kousku.“
29. leden 1919
Snažit se žít v Boží Vůli je tak důležité, protože to obohacuje celá společenství, jak Ježíš vysvětluje:
„Mé dítě, mé Srdce cítí neodolatelnou potřebu po více duších, které by žily v mé Vůli, protože tyto duše jsou pro Mě radostným místem. Má láska chce činit dobro všem duším, ale jejich vina Mě zabraňuje, abych na ně sesílal své dary. Tak hledám ty duše, které žijí v mé Vůli, protože nic mě nezabrání, abych jim požehnal a mohl tak konat skrze takové duše. Jednotlivci a všichni, kteří kolem nich žijí, z toho mají prospěch. Proto čím větší je počet takových duší, které žijí na zemi, tím více má Láska bude utěšována a tím více bude zahrnuto lidstvo dobrem.“
6. srpen 1916
Ježíš dává další vysvětlení:
„…To je, proč tak často s tebou hovořím ohledně života v mé Vůli, který jsem dosud nikomu ještě nezjevil. Nanejvýš jsem dal poznat stín mé Vůle, milost a sladkost vycházející z konání mé Vůle, Ale nikdo neví nic o pronikání do mé Vůle, přijetí této její nekonečnosti, která se sama násobí ve mně a proniká všude. Proniká nebe a do srdcí opouštějící lidské cesty a jednající Božími způsoby - to všechno, zatímco jsou stále ještě na zemi.
Tak neznámý je tento životí v mé Vůli, že mnozí to budou považovat za podivné a ti, kteří nemají otevřenou mysl světlu pravdy, nebudou chápat z toho vůbec nic. Ale Já si otevřu cestu kousek po kousku. Nejprve zjevím jednu pravdu, pak další, ohledně tohoto žití v mé Vůli, takže nakonec porozumí.“
29. leden 1919
A také:
„Nenastane konec této generace, dokud se člověk nevrátí na mou Hruď ve stavu krásy a jedinečnosti. Právě tak, jako vyšel z mých rukou při stvoření! Nespokojím pouze s vykoupením lidstva. Přestože musím ještě čekat, já jsem trpělivý. Ctností mé Vůle se člověk musí vrátit ke mně v tom samém stavu, ve kterém jsem ho původně stvořil…“
11. listopad 1922
Učit se žít životem v Boží Vůli je nejlepší způsob, jak se připravit na nebe. Ježíš říká:
“Duše nežije život ve své vlastní vůli, nýbrž žije v mě. A právě tak jako má Vůle proudí v lidské vůli, tak tato Vůle cirkuluje v celém mém Bytí.
Neustále cítím její kontakt a já jsem neustále zakouším dotyky této duše…. nemůžete ani pochopit, jak moc ji chci milovat, prokazovat jí přízeň a zajistit jí všechno, o co Mě žádá. A kdyby jí mělo být něco odepřeno, já bych to odepřel nejprve sám sobě- protože v konečném důsledku žitím v mé Vůli duše nežádá pro sebe nic, ale jen to, co chci já.
To je to, po čem touží a jediná věc, která ji činí šťastnou, jak jí samotnou, tak i další, protože její život je víc v nebi, než na zemi. To je ovoce, které má Vůle přináší: už dopředu je činí svatými.“
3. května 1908
A další den:
„Měla bys vědět, má dcero, že lidé skrze své skutky na zemi vytváří bohatství, z kterého se budou radovat v nebi. Ten, kdo dělá málo, má malé bohatství v nebi. Kdo dělá mnoho, má mnoho v nebi…“
22. květen 1919
Ježíš popisuje úžasné účinky Boží Vůle:
„Vidím, že tyto spisy budou pro Mou Církev jako nové slunce, které výjde v jejím středu a bude přitahovat svým oslnivým světlem. Lidé budou sami usilovat o to, aby se proměnili do tohoto světla a stali se duchovními a zbožštěnými takovým způsobem, že Církev bude obnovena. Oni promění tvář Země.“
10. únor 1924