2.Ráj v duši
Adam a Eva před svým pádem, žili v řádu, místě a účelu, pro který Bůh stvořil lidstvo. Abychom pochopili tento řád, místo a účel, které nám mohou pomoci růst v tomto daru, je jednodušší vidět, co Bůh koná v tobě, když máš nějakou představu o tom, kam jdeš, abys dosáhl cíle. (Sv.11 6. září 1912)
Plné pochopení tohoto řádu, místa a účelu, může trvat určitou dobu, protože typický člověk dnešní ho světa je velmi daleko od tohoto chápání. Většina lidí má představu o Bohu, který je vzdálen, pozoruje nás, jak si děláme své vlastní záležitosti. Vidí ho jako někoho, kdo příležitostně posílá anděla, milost, nebo možná dokonce odpovídá na modlitbu. To je pohled na Boha, kde se svět točí kolem nás. Ve skutečnosti všechno je soustředěno v Bohu a na Boha. (Sv.12 24. ledna 1920)
Bůh na nás nejen shlíží. Ale je skutečně v nás a zároveň jsme v tu samou chvíli v Něm! Předtím, než Adam a Eva zhřešili, Bůh se radoval z věcí, které oni konali. Když šli na procházku, radoval se, že může kráčet s nimi. Když si hráli se zvířaty, skákali do řeky, sbírali květiny, Bůh to dělal všechno s nimi. Nechtěl sedět nečinně a pozorovat Adama a Evu, jak dělají tyto věci. Chtěl dělat všechno s nimi. Bylo to možné, protože Adam a Eva žili s darem Boží Vůle. Boží Vůle je podstatou Boží a oni užívali Jeho Vůle ke konání všeho. Když poprvé užili svou lidskou vůli, ztratili tento dar a Bůh se už nemohl více radovat z ráje, který byl v nich. Namísto toho trpěl muka v zahradě jejich duší. (Sv.12 3. dubna 1920)
Bůh trpěl agonií v našich duších celých šest tisíc let. Ale nyní, když nám vrátil dar žití v Boží Vůli, je možné, aby Bůh měl opět ráj v duších, které jsou ochotné přijmout dar a růst v něm. (Sv.7 3. července 1906; Sv. 35 15. srpna 1937)
Všichni svatí v nebi žijí v Boží Vůli. Bůh se raduje z rozdílných rájů, které jsou uprostřed každého z nich. Může ve sv. Františkovi a sv. Pavlovi jezdit na koni, zatímco se prochází v Abrahámovi a P. Piovi, zpívá ve sv. Anežce a Editě Steinové, vychutnává si pirohy s Janem Pavlem II. a sestrou Faustinou, pozoruje výbuch supernov v Einsteinovi a Eliášovi a pojídá čokoládu v Panně Marií a Matce Tereze. Ale tato jednota s Bohem nezůstává pouze u toho. Určitým tajemným způsobem sv. František, Sv. Pavel, Abrahám a všichni ostatní dělají všechny tyto věci v nitru Boha - stejně jako září slunce a spočívají planety na svých místech…..Podílí se na sdílení Jeho Božství. A tím, že jsou v Bohu, také se vzájemně radují ze svých činností navzájem - to znamená Společenství svatých. (Sv. 7 15. června 1906)
To je řád, místo a účel, pro který nás Bůh stvořil. Jsme stvořeni pro Boží radost a máme jí sdílet v Jeho radosti. Jsme skutečně součástí Boží lásky, která vychází z přemíry lásky vytvářenou Duchem Svatým mezi Otcem a Synem. Jsme doslova, ne pouze obrazně tělem Kristovým. To není jen výraz užívaný církví, jsme opravdu Božím lidstvím.
Nyní Bůh chce vytvořit tuto jednotu s námi na zemi. Tak proto vložil dar Boží Vůle do Luisy Piccarrety. Jediné co musíme udělat je přijmout tento dar, více se o něm vzdělávat a pokračovat v neustálém konaní našich skutků a cyklů. (Sv. 6 6. června 1904)
Je to tak jednoduché. Pokud to aspoň občas budeš dělat, potom Bůh udělá práci, která je nutná vykonat, aby tě vrátil zpět k řádu, místu a účelu, pro který jsi byl stvořen. On to bude konat zde na zemi. Nebudeš muset čekat na Nebe. Rozhodni se konat tyto činnosti duše žijící v Boží Vůli a nech Boha dělat to, co slíbil Luise, že On sám bude konat v tvé duši. (Sv.1 str.5)
2.Ráj v duši
Adam a Eva před svým pádem, žili v řádu, místě a účelu, pro který Bůh stvořil lidstvo. Abychom pochopili tento řád, místo a účel, které nám mohou pomoci růst v tomto daru, je jednodušší vidět, co Bůh koná v tobě, když máš nějakou představu o tom, kam jdeš, abys dosáhl cíle. (Sv.11 6. září 1912)
Plné pochopení tohoto řádu, místa a účelu, může trvat určitou dobu, protože typický člověk dnešní ho světa je velmi daleko od tohoto chápání. Většina lidí má představu o Bohu, který je vzdálen, pozoruje nás, jak si děláme své vlastní záležitosti. Vidí ho jako někoho, kdo příležitostně posílá anděla, milost, nebo možná dokonce odpovídá na modlitbu. To je pohled na Boha, kde se svět točí kolem nás. Ve skutečnosti všechno je soustředěno v Bohu a na Boha. (Sv.12 24. ledna 1920)
Bůh na nás nejen shlíží. Ale je skutečně v nás a zároveň jsme v tu samou chvíli v Něm! Předtím, než Adam a Eva zhřešili, Bůh se radoval z věcí, které oni konali. Když šli na procházku, radoval se, že může kráčet s nimi. Když si hráli se zvířaty, skákali do řeky, sbírali květiny, Bůh to dělal všechno s nimi. Nechtěl sedět nečinně a pozorovat Adama a Evu, jak dělají tyto věci. Chtěl dělat všechno s nimi. Bylo to možné, protože Adam a Eva žili s darem Boží Vůle. Boží Vůle je podstatou Boží a oni užívali Jeho Vůle ke konání všeho. Když poprvé užili svou lidskou vůli, ztratili tento dar a Bůh se už nemohl více radovat z ráje, který byl v nich. Namísto toho trpěl muka v zahradě jejich duší. (Sv.12 3. dubna 1920)
Bůh trpěl agonií v našich duších celých šest tisíc let. Ale nyní, když nám vrátil dar žití v Boží Vůli, je možné, aby Bůh měl opět ráj v duších, které jsou ochotné přijmout dar a růst v něm. (Sv.7 3. července 1906; Sv. 35 15. srpna 1937)
Všichni svatí v nebi žijí v Boží Vůli. Bůh se raduje z rozdílných rájů, které jsou uprostřed každého z nich. Může ve sv. Františkovi a sv. Pavlovi jezdit na koni, zatímco se prochází v Abrahámovi a P. Piovi, zpívá ve sv. Anežce a Editě Steinové, vychutnává si pirohy s Janem Pavlem II. a sestrou Faustinou, pozoruje výbuch supernov v Einsteinovi a Eliášovi a pojídá čokoládu v Panně Marií a Matce Tereze. Ale tato jednota s Bohem nezůstává pouze u toho. Určitým tajemným způsobem sv. František, Sv. Pavel, Abrahám a všichni ostatní dělají všechny tyto věci v nitru Boha - stejně jako září slunce a spočívají planety na svých místech…..Podílí se na sdílení Jeho Božství. A tím, že jsou v Bohu, také se vzájemně radují ze svých činností navzájem - to znamená Společenství svatých. (Sv. 7 15. června 1906)
To je řád, místo a účel, pro který nás Bůh stvořil. Jsme stvořeni pro Boží radost a máme jí sdílet v Jeho radosti. Jsme skutečně součástí Boží lásky, která vychází z přemíry lásky vytvářenou Duchem Svatým mezi Otcem a Synem. Jsme doslova, ne pouze obrazně tělem Kristovým. To není jen výraz užívaný církví, jsme opravdu Božím lidstvím.
Je to tak jednoduché. Pokud to aspoň občas budeš dělat, potom Bůh udělá práci, která je nutná vykonat, aby tě vrátil zpět k řádu, místu a účelu, pro který jsi byl stvořen. On to bude konat zde na zemi. Nebudeš muset čekat na Nebe. Rozhodni se konat tyto činnosti duše žijící v Boží Vůli a nech Boha dělat to, co slíbil Luise, že On sám bude konat v tvé duši. (Sv.1 str.5)