3. Pád člověka
Co se stalo bylo velkým pádem člověka.
Bůh dal Adamovi a Evě tento dar žití v Boží Vůli. Ničím si to nezasloužili. Bůh však od počátku zamýšlel, že je vyzkouší – aby viděl, zda jim může svěřit tento dar a všechny důsledky, které vyplývají z života v Boží Vůli.
Adam a Eva neobstáli ve zkoušce – neposlechli Boha tím, že jedli ze stromu poznání Dobrého a Zlého. Přestože užívali Boží Vůli ke všemu, co dělali – chození, hovoru, sycení se, spaní, prostě ke všemu. Nyní však užívali svou vlastní lidskou vůli poprvé mimo Království Boží Vůle. Tak Bůh odebral od nich i od jejich potomků (to znamená nás) dar žití v Boží Vůli. 6
Boží Vůle sice dosud v nich stále byla, protože Boží Vůle je všude, ale jejich lidská vůle byla ponechána osamocená v řízení všech jejich aktivit. To byla velká ztráta, protože jejich vůle nebyla vytvořena Bohem, aby řídila samostatně veškerou činnost člověka odděleně od Boží Vůle. Bez Boží Vůle byla vůle Adama a Evy slabé, nestále a neuspořádané.
Takto osamocená lidská vůle uzavřela nebe.
Ztrátou tohoto daru trpěli Adam a Eva také ztrátou jeho účinků. Nemohli se dále už těšit z Bohem vlitého poznání. Poznali, co to znamená prožívat bolest a neštěstí. Začali stárnout a umírat. Najednou je obtěžovaly špatné myšlenky, toužili po špatných věcech a dělali špatné skutky.
Tím, jak se ztratilo světlo Boží Vůle v Adamovi a Evě, přestala se zvířata shromažďovat kolem nich. Mnohé stvoření před nimi prchalo, rostliny s nimi nadále nespolupracovaly. Země a stvoření sice nadále žily v Boží Vůli – Adam a Eva však toho už nadále nebyli schopni. Dostali se do konfliktu s celým stvořením.
I pro Boha byla tato situace těžká. Celý smysl stvoření byl popřen. Nemohl se nadále radovat ze svého stvoření a prožívat čistou radost, kterou měl z Adama a Evy.
Adam a Eva dosud žili velmi dlouhý život a byli nesmírně inteligentní. Ale jak ubíhaly roky od chvíle, kdy byli v Zahradě, účinky života v Boží Vůli se stávaly slabší a slabší v jejich vlastním životě, u jejich dětí a dětí jejich dětí.
To byl pád člověka – z života v Boží Vůli do života v lidské vůli. Člověk upadal hlouběji a hlouběji do chaosu lidské vůle.
Boží Vůle dosud kontrolovala lidský dech, tlukot jeho srdce a činnost jeho těla. Ale co se týče lidských slov, myšlenek a skutků – člověk byl ponechán sám sobě. Nanejvýš mohl konat Boží Vůli se svou lidskou vůlí. Dar žití v Boží Vůli byl pro člověka ztracen a nebude obnoven po celých 6000 let. 7 8
9
3. Pád člověka
Co se stalo bylo velkým pádem člověka.
Bůh dal Adamovi a Evě tento dar žití v Boží Vůli. Ničím si to nezasloužili. Bůh však od počátku zamýšlel, že je vyzkouší – aby viděl, zda jim může svěřit tento dar a všechny důsledky, které vyplývají z života v Boží Vůli.
Adam a Eva neobstáli ve zkoušce – neposlechli Boha tím, že jedli ze stromu poznání Dobrého a Zlého. Přestože užívali Boží Vůli ke všemu, co dělali – chození, hovoru, sycení se, spaní, prostě ke všemu. Nyní však užívali svou vlastní lidskou vůli poprvé mimo Království Boží Vůle. Tak Bůh odebral od nich i od jejich potomků (to znamená nás) dar žití v Boží Vůli. 6
Boží Vůle sice dosud v nich stále byla, protože Boží Vůle je všude, ale jejich lidská vůle byla ponechána osamocená v řízení všech jejich aktivit. To byla velká ztráta, protože jejich vůle nebyla vytvořena Bohem, aby řídila samostatně veškerou činnost člověka odděleně od Boží Vůle. Bez Boží Vůle byla vůle Adama a Evy slabé, nestále a neuspořádané.
Takto osamocená lidská vůle uzavřela nebe.
Ztrátou tohoto daru trpěli Adam a Eva také ztrátou jeho účinků. Nemohli se dále už těšit z Bohem vlitého poznání. Poznali, co to znamená prožívat bolest a neštěstí. Začali stárnout a umírat. Najednou je obtěžovaly špatné myšlenky, toužili po špatných věcech a dělali špatné skutky.
Tím, jak se ztratilo světlo Boží Vůle v Adamovi a Evě, přestala se zvířata shromažďovat kolem nich. Mnohé stvoření před nimi prchalo, rostliny s nimi nadále nespolupracovaly. Země a stvoření sice nadále žily v Boží Vůli – Adam a Eva však toho už nadále nebyli schopni. Dostali se do konfliktu s celým stvořením.
I pro Boha byla tato situace těžká. Celý smysl stvoření byl popřen. Nemohl se nadále radovat ze svého stvoření a prožívat čistou radost, kterou měl z Adama a Evy.
Adam a Eva dosud žili velmi dlouhý život a byli nesmírně inteligentní. Ale jak ubíhaly roky od chvíle, kdy byli v Zahradě, účinky života v Boží Vůli se stávaly slabší a slabší v jejich vlastním životě, u jejich dětí a dětí jejich dětí.
To byl pád člověka – z života v Boží Vůli do života v lidské vůli. Člověk upadal hlouběji a hlouběji do chaosu lidské vůle.
Boží Vůle dosud kontrolovala lidský dech, tlukot jeho srdce a činnost jeho těla. Ale co se týče lidských slov, myšlenek a skutků – člověk byl ponechán sám sobě. Nanejvýš mohl konat Boží Vůli se svou lidskou vůlí. Dar žití v Boží Vůli byl pro člověka ztracen a nebude obnoven po celých 6000 let. 7 8
9