4.Nejsem nic,Bůh je vše
Nejčastější hříchy v našem světě, jsou hříchy jazyka. Prostě nedokážeme přestat hovořit o druhých lidech. Jak rosteš v Boží Vůli, Bůh vytváří všechny možné okolnosti, aby tě naučil všímat si pouze svých věcí. Ježíš dává Luise velmi praktické rady k tomuto problému – nedívej se na své bližní a nesuď je. Neztrácej ani minutu v posuzování druhých, když můžeš tento čas strávit s Ježíšem v modlitbě v daru Boží Vůle. Je tolik skutků a cyklů, které čekají na tvé uskutečnění.
(Sv.2 30. července 1899; Sv.2 12. srpna 1899)
Další Ježíšova rada, kterou dal Luise, zahrnuje nezbytný aspekt života v Boží Vůli – poznání naší „nicotnosti“. Dokonce v modlitbě „Vzývání Boží Vůle“ začínáme těmito slovy, „Nejsem nic, Bůh je všechno.“
(Sv.6 23. května 1905; Sv.7 10. října 1906)
Skutečností je, že kdyby se Bůh od nás v této chvíli odtáhl, nebyli bychom dokonce ani hrstkou prachu, jednoduše bychom přestali existovat. Vůlí Otce je každý náš dech nesen na křídlech anděla. Boží Vůle udržuje každou chvíli existenci každé buňky našeho těla. To je těžké pro nás pochopit – zvlášť když žijeme v zemi, kde učení se pokoře a přijetí plné pravdy je odsunuto až na poslední místo. Můžeme to sice chápat, ale máme problém ji skutečně žít.
(Sv.12 10. května 1917)
Abychom žili tuto pravdu, museli bychom přestat myslet sami na sebe. To dává smysl. Jestliže bys skutečně poznal, že existuješ pouze v Bohu a bez Boha nejsi nic, přestal bys myslet na sebe. Vždyť přece, jestliže nejsi nic, není zde nic k přemýšlení.
(Sv 11 1. listopadu 1912)
Není pochyb – že žít jako nic, je velmi těžké. Vlastně je to bez Boží pomoci nemožné dosáhnout. Zde Ježíš říká, co má Luisa dělat:
Má dcero, aby duše zapomněla na sebe, musí konat následující.: ve všem, co dělá a co je pro ni nezbytné, musí to dělat tak, jako bych to byl Já, kdo to chce vykonat v duši. Pokud se duše modlí, musí říci: „Je to Ježíš, který se chce modlit a já se modlím s Ním.“ Jestliže má pracovat: „Je to Ježíš, který chce pracovat, který chce kráčet, je to Ježíš, který chce jíst, který chce spát, který chce vstávat, který se chce radovat a tak dál s celým svým životem, kromě omylů. Jen tímto způsobem může duše na sebe zapomínat, protože duše bude dělat všechno ne jen proto, že Já to chci konat, ale také dokonce chci, aby Mě potřebovali to takto dělat. (Sv.11 14. srpna 1912)
Tato rada je velmi jasná a jednoduchá. Je zde pouze jediná otázka: Jsi ochoten to dělat: Chceš každý den ve všech svých věcech říkat: „Ježíš chce jít do potravin, Ježíš si chce dát něco k večeři, Ježíš chce číst svazky Luisy, Ježíš chce udělat nějaké cykly: Ježíš chce jít spát.“ Atd? Nevypadá to trochu bláznivě? Přesto Ježíšova slova hovoří jasně.
4.Nejsem nic,Bůh je vše
Nejčastější hříchy v našem světě, jsou hříchy jazyka. Prostě nedokážeme přestat hovořit o druhých lidech. Jak rosteš v Boží Vůli, Bůh vytváří všechny možné okolnosti, aby tě naučil všímat si pouze svých věcí. Ježíš dává Luise velmi praktické rady k tomuto problému – nedívej se na své bližní a nesuď je. Neztrácej ani minutu v posuzování druhých, když můžeš tento čas strávit s Ježíšem v modlitbě v daru Boží Vůle. Je tolik skutků a cyklů, které čekají na tvé uskutečnění.
(Sv.2 30. července 1899; Sv.2 12. srpna 1899)
Další Ježíšova rada, kterou dal Luise, zahrnuje nezbytný aspekt života v Boží Vůli – poznání naší „nicotnosti“. Dokonce v modlitbě „Vzývání Boží Vůle“ začínáme těmito slovy, „Nejsem nic, Bůh je všechno.“
(Sv.6 23. května 1905; Sv.7 10. října 1906)
Skutečností je, že kdyby se Bůh od nás v této chvíli odtáhl, nebyli bychom dokonce ani hrstkou prachu, jednoduše bychom přestali existovat. Vůlí Otce je každý náš dech nesen na křídlech anděla. Boží Vůle udržuje každou chvíli existenci každé buňky našeho těla. To je těžké pro nás pochopit – zvlášť když žijeme v zemi, kde učení se pokoře a přijetí plné pravdy je odsunuto až na poslední místo. Můžeme to sice chápat, ale máme problém ji skutečně žít.
(Sv.12 10. května 1917)
Abychom žili tuto pravdu, museli bychom přestat myslet sami na sebe. To dává smysl. Jestliže bys skutečně poznal, že existuješ pouze v Bohu a bez Boha nejsi nic, přestal bys myslet na sebe. Vždyť přece, jestliže nejsi nic, není zde nic k přemýšlení.
(Sv 11 1. listopadu 1912)
Není pochyb – že žít jako nic, je velmi těžké. Vlastně je to bez Boží pomoci nemožné dosáhnout. Zde Ježíš říká, co má Luisa dělat:
Má dcero, aby duše zapomněla na sebe, musí konat následující.: ve všem, co dělá a co je pro ni nezbytné, musí to dělat tak, jako bych to byl Já, kdo to chce vykonat v duši. Pokud se duše modlí, musí říci: „Je to Ježíš, který se chce modlit a já se modlím s Ním.“ Jestliže má pracovat: „Je to Ježíš, který chce pracovat, který chce kráčet, je to Ježíš, který chce jíst, který chce spát, který chce vstávat, který se chce radovat a tak dál s celým svým životem, kromě omylů. Jen tímto způsobem může duše na sebe zapomínat, protože duše bude dělat všechno ne jen proto, že Já to chci konat, ale také dokonce chci, aby Mě potřebovali to takto dělat. (Sv.11 14. srpna 1912)
Tato rada je velmi jasná a jednoduchá. Je zde pouze jediná otázka: Jsi ochoten to dělat: Chceš každý den ve všech svých věcech říkat: „Ježíš chce jít do potravin, Ježíš si chce dát něco k večeři, Ježíš chce číst svazky Luisy, Ježíš chce udělat nějaké cykly: Ježíš chce jít spát.“ Atd? Nevypadá to trochu bláznivě? Přesto Ježíšova slova hovoří jasně.