KAPITOLA 5
POJĎME ZAČÍT
Abychom toužili po tomto Daru Boží Vůle, který je nám tak velkoryse nabídnut, buďme si jisti, že máme pravé pochopení Všemohoucího Boha. Vidíme Boha jako soudce, jako kritika, jako někoho, kdo něco požaduje, kdo je nějak vzdálený? Protože to ovlivní způsob, jakým odpovídáme. Možná budeme překvapeni, jak milující a povzbuzující Bůh byl v poselstvích doposud - ale přesto myšlenka intimity nás odradí.
Ježíš vysvětluje, jak ho naše nedůvěra zarmucuje:
"Bolí mě, když o mně přemýšlí jako bych byl krutý a který touží konat spravedlnost víc, než milosrdenství. Oni očekávají, že budou potrestáni za sebemenší přestupek, ach, jak se cítím zneuctěný. Protože toto způsobuje, že zůstávají ve velké vzdálenosti ode mě a ti, kteří jsou ode mě vzdáleni, nemohou přijmout příliv mé lásky. Protože jsou to oni, kteří mě nemilují. Přemýšlejí o mě tak, že jsem krutý a téměř vzbuzující hrůzu...
(9. června 1922)
Pojďme si připomenout něco o Boží přirozenosti a jak Bůh je v Trojici, která je dokonale šťastná. Láska sdílená mezi Trojicí je nádherná, tvořivá a dynamická. Bůh je totálně dobrý, citlivý, odpovídající. On nás stvořil, aby nás miloval. Co se udělalo špatně na tomto obraze je propast, způsobená dědičným hříchem a naše následné tíhnutí věci kazit. Když Bůh vytvořil fyzické zákony vesmíru, dal také místo duchovním zákonům. To je, kde děláme chybu, protože na to nedáváme pozor. Například někteří lidé očekávají od Boha, že bude dávat, dávat a to je všechno, co pro ně modlitba znamená. Bůh má city a to je duchovní zákon, že když chceme, aby nám Bůh něco dával, pak my musíme dávat Jemu. A co On od nás chce? Otevřené srdce.
Bůh má potěšení z toho být Bohem, On je plný radosti a naplněný potěšením ze své vlastní dokonalosti. On je soběstačný: tři Osoby existují v dokonalém, blaženém milování. Tak skutek stvoření je jako výraz přemíry radosti a my můžeme vidět, jaké potěšení Bůh musel vložit do stvoření vesmíru. Skutečně, Ježíš nám říká, že mu to trvalo pouze jednu tvořivou myšlenku, která je součástí Boha, aby to tvořil!
Myšlenka tohoto je, že pozvání žít v Boží Vůli je úžasná věc a jestliže ji vidíme jako dynamický vývoj, budeme mít dobrý začátek.
Možná se nám bude líbit přečíst si následující popis Ježíše, jak je sdělený od Luisy:
Neunavilo mě se na Něj dívat a pomyslela jsem si: jak nádherné jsou Jeho oči, které jsou čisté a září světlem jasnějším než slunce... Člověk nechce opustit tajemný zázrak krásy, když hledí na Jeho tmavě modré oči. Jeden pohled |Ježíše stačí k tomu, abych opustila sama sebe a běžela za ním - tím, že budu překračovat každou stezku skrze údolí, pláně, hory, nebe, nebo do nejhlubších propastí země. Jeden pohled Ježíšův je dostatečný proměnit mě na něj a učinit, abych cítila něco z Jeho Božství. Mnohokrát mě přiměl zavolat: Ó můj nekrásnější Ježíši, ó mé všechno, jaké to bude, když si budu užívat tvého požehnaného pohledu v Nebi bez příměsi utrpení...
Ach ano, důvěra, kterou Ježíš vkládá do duše, je zjevná z Jeho svaté tváře, která je tak majestátní, tak přátelská. Láska přitahuje duši způsobem, kterou nenechává na pochybách, že je jím akceptována, že neopovrhuje osobou, která se vrací do Jeho náruče. Ve žhnoucím plamenu Jeho lásky není důležité, jak je osoba sobecká nebo hříšná.
(Svazek 1, část 32)
Když pokračujeme spirituálně, chceme, aby Ježíš byl víc v naší mysli, a pamatujeme, že On je skutečně s námi. Chceme, aby se stal důležitější a my sami méně důležití. Jestliže my se o Něj zajímáme, nebudeme Ho chtít urazit. A Luisa píše:
"Jestliže by lidé pochopili Boží dobrotu a ošklivost hříchu, dokonale by vyhnali hřích ze světa."
(Svazek 1, část 56)
Jako základ tohoto učení potřebujeme najít způsob, jak se vyhnout hříchu. V naší době tím, že že jsme poslušní přikázáním a církevnímu učení - nacházíme sami sebe, že jdeme proti proudu společnosti. Ale s našima očima upřenýma na Ježíše a tím, že si vybíráme úzkou branku jako cestu života.
(Matouš 7,14)
Ideálně bychom se měli stávat víc a víc podobnými Ježíši v našem způsobu konání a tím vytváříme pozitivní úsilí, abychom smýšleli tak, jak On by reagoval v jakékoli dané situaci. Čím více náš život opakuje život Ježíšův, tím více se budeme stávat laskavými, odpouštějícími, velkorysými a nesobeckými. Otec na nás pohlédne a uvidí repliku svého Syna a oblíbí si nás. Když se osoba přibližuje více k Ježíši, tak se my také budeme přibližovat jeden k druhému a Ježíšova modlitba při poslední večeři bude naplněna:
Já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mě, aby oni byli jedno, jako my jsme jedno.
(Jan 17,22)
A dále: "Se mnou v nich a ty ve mě, oni mohou být tak dokonale jedno, že svět pozná, že jsi to byl Ty, kdo mě poslal a že Já jsem je miloval tolik, jako Ty jsi miloval mě."
(Jan 17,23)
Ježíš řekl něco úžasného, že přenechal svou slávu a svou totální lásku, tu samou lásku, kterou sdílel s Nejsvětější Trojicí. A Ježíš řekl ještě něco nového, že On bude přebývat v nás a s ním Otec a samozřejmě Duch svatý. To je přebýváni Nejsvětější Trojice, pomáhá našemu pochopení Boží Vůle. Žít v Boží Vůli je být si vědom přijetí lásky Boží a vědom si návratu lásky k Bohu. Nejsvětější Trojice dává a přijímá lásku po všechny časy a my se k tomu připojujeme.
V učení dané Luise nám Ježíš chce ukázat, jak opětovat Boží lásku. Jednou, když Luisina duše opustila její tělo a Ježíš ji vzal do vesmíru, všimla si, že ze všeho stvoření, které tam bylo, slyšela Ježíšův hlas, který jí říká: "Miluji tě, miluji tě".
Pak se Ježíš obrátil k Luise a řekl: "Kde je tvé miluji tě pro mne?"
Vysvětlil jí, že Bůh nás tolik miluje, že On umístil své "Miluji tě" do všeho, co vidíme. Tak každý paprsek slunce nese Jeho "Miluji tě", každá kapka deště, každá květina, každý pták. Bůh stvořil s láskou všechno stvoření, a proto všechno stvoření nám hovoří o lásce.
Když to zmínil jindy, Luisa se ho ptala: "Proč jsi stvořil tak mnoho brouků?" a Ježíš říká: "Nemohl jsem zastavit a přestat říkat "Miluji tě".
Ježíš vysvětluje každému z nás:
"Má láska k lidstvu je obrovská. Pohleď, jak sluneční svit zaplavuje zemi. Jestliže bych mohl udělat mnoho atomů z toho světla, v těch atomech světla bys byla schopna slyšet můj melodický hlas, opakující tobě jedno po druhém neustále "Miluji tě". Takovým způsobem, že bys je nestihla spočítat. Zůstala bys navěky ponořená v lásce. Přesto od věčnosti ti opravdově říkám "Miluji tě, miluji tě ve světle, které naplňuje tvé oči, miluji tě ve vzduchu, který dýcháš, miluji tě ve hvízdání větru, který slyšíš v uších, miluji tě v horku i chladnu, které cítíš svým dotykem, miluji tě v krvi, která proudí v tvých žilách, miluji tě v úderech tvého srdce. To ti hovoří o úderech tvého srdce. Miluji tě v každém pohybu tvých rukou, miluji tě v každém kroku, který děláš svýma nohama. Neboť nic se nestane uvnitř nebo vně tebe, bez dopovídajícího skutku lásky směrem k tobě. Jedno z mých "Miluji tě" nečeká na druhé. A tvé "Miluji tě?" kolik je jich pro mě?
(23. dubna 1912)
To je vážná otázka od Ježíše. Potřebujeme o ní přemýšlet a rozhlédnout se kolem, abychom viděli Boží lásku ve stvoření. Pak se můžeme vrátit tím, že řekneme něco takového: "Vkládám své „miluji tě“ do každého stébla trávy na zahradě. Miluji Tě, Pane, v každém atomu těchto mraků. Pane, miluji tě v každé květině, která kvete toto léto."
Vypadá to nejprve podivně, takže nemusíš začínat okamžitě, ale přemýšlej o tom a postupně nalezneš svou vlastní cestu.
Je v pořádku, když se budeš opakovat a pokud žiješ ve městě, možná umísti své "miluji tě" během pořadu o přírodě v televizi:
"Pane, já tě miluji v každé vločce sněhu na Antarktidě. Miluji tě a děkuji ti za každého tučňáka na světě."
A Ježíš nám dává následující nádherné poselství:
"Proto, má dcero, jestliže si přeješ milovat mne jménem všech, miluj mě v Mé Vůli. Pak tvá láska bude probíhat skrze Mou Vůli a následně pronikat nebe a zemi. A já na oplátku budu cítit v sobě tvé opakované "Miluji tě" ve všem kolem mně, ve mě a na zemi. Všude to bude znásobeno tolika skutky, jak moje Vůle bude schopna uskutečnit. Takto mi můžeš dát zadostiučinění za přijetí lásky každého, ačkoli lidé jsou omezení a koneční, má Vůle je neomezená a nekonečná.
(24. srpna 1915)
Odpovídaje na Ježíšovo poselství, pojďme vracet lásku v Boží Vůli.
Pane, miluji tě v Boží Vůli a děkuji ti za můj domov.
Pane, miluji tě v Boží Vůli a vzdávám ti díky za každou notu této báječné hudby.
Pane, miluji tě a děkuji ti za mé dobré zdraví.
V dalších kapitolách budeme děkovat všemohoucímu Bohu za požehnání dané ve stvoření, vykoupení a v našem posvěcení. To nazýváme konání kol.
Ježíš řekl Luise, jak každý dobrý skutek, který my uděláme, už byl jím požehnán:
„Všechno už bylo požehnáno. Myšlenky, slova, kroky, skutky, které budou udělány pro mě. Absolutně všechno bylo obdařeno tou hodnotou. Všechno dobré, co lidstvo činí, bylo už vychováno v mém lidství.“
(3. října 1903)
Tak, aby všechno, co oni dělají, bylo zbožštěno mnou. Tak jiné, poměrně snadné skutky, které můžeme dělat, je nabídnout naše nejprostší skutky s láskou a znovu prosíme, abychom byli v Boží Vůli. Jak se dostat do Boží Vůle? Prostě požádej!
A to je dobré říct: „Odpusť mi můj hřích.“ Nejprve lituj hříchů, aby člověk odstranil všechny překážky.
Pane, děkuji ti za tento den a v tvé Boží Vůli ti chci nabídnout každý úder mého srdce, každý dech, který konám, každý krok. Amen.
Když jdeš spát, můžeš říct:
Pane, ať spím v tvé Boží Vůli a dávám svou lásku tuto noc s každým svým úderem svého srdce a s každým nádechem, který konám.
Tímto způsobem začneš obracet svůj život směrem k Boží Vůli a proces začal.
Plný Dar Boží Vůle je způsob života, je to něco, co může přijít pouze po čase, jako u Luisy. Nejprve se učíme o Ježíšově učení a uvádíme do praxe. Každý den prosíme, abychom fungovali v Boží Vůli, a tímto způsobem je nám tento dar zapůjčen. Později vysvětlíme užívání Daru a jiné.
UČENÍ SE OD LUISY V JEJÍCH DOPISECH
(PUBLIKOVANÝ DOPIS STRANA 50)
„Žít v Boží Vůli není něco těžkého, jak někteří lidé věří, ani Ježíš si nepřeje uvalit nemožná břemena…
Mé dítě, vše závisí na silném, pevném a neustálém rozhodnutí svěřit naši Vůli do rukou Ježíšových a učinit naše skutky tímto způsobem ve všem, čeho se účastníme, v nejpřirozenějších skutcích života, jako je naše jídlo, spánek, modlitby, lítost a také naše nabízené potěšení. Všude má být uctívána Boží Vůle…
Není to tak, že nesmíme mít svoji vlastní vůli. Neboť vítězství nad mrtvou vůlí by nebylo vítězství pro nás, ani pro Ježíše. Mrtví patří do hrobu. Ježíš chce naši vůli živou, takže my cítíme všechno dobro Boží Vůle konající v nás a zbarvující všechny naše skutky. Lidská Vůle se musí stát domovem pro Boží Vůl, čerpající svoji svobodu a dovolující Boží Vůli dělat cokoli si přeje.“
Dopis nějakému vězni
„Můj bratře, měj důvěru, neboť máš nebeskou Matku, která tě miluje tak mnoho a která tě nikdy neopustí. Tím, že ji posloucháš, ona učiní svatostánek z tvého vězení a jestliže lidská slabost tě přivedla na toto místo, svrchovaná královna přijde se svou silou, se silou Boží Vůle, aby tě přivedla do nebe a učinila tvé dny méně smutné. Nikdy nezanedbávej růženec nebeské Matky. Jestliže máš příležitost být vězeňským misionářem, dej jim poznat, že Královna Nebe si přeje navštívit všechny uvězněné a dát jim Dar Boží Vůle. Jestliže potřebuješ něco jiného a nemůžeš to zaplatit, můžeš se spolehnout na mě. Já se postarám, abys to obdržel bezplatně.“
KAPITOLA 5
POJĎME ZAČÍT
Abychom toužili po tomto Daru Boží Vůle, který je nám tak velkoryse nabídnut, buďme si jisti, že máme pravé pochopení Všemohoucího Boha. Vidíme Boha jako soudce, jako kritika, jako někoho, kdo něco požaduje, kdo je nějak vzdálený? Protože to ovlivní způsob, jakým odpovídáme. Možná budeme překvapeni, jak milující a povzbuzující Bůh byl v poselstvích doposud - ale přesto myšlenka intimity nás odradí.
Ježíš vysvětluje, jak ho naše nedůvěra zarmucuje:
"Bolí mě, když o mně přemýšlí jako bych byl krutý a který touží konat spravedlnost víc, než milosrdenství. Oni očekávají, že budou potrestáni za sebemenší přestupek, ach, jak se cítím zneuctěný. Protože toto způsobuje, že zůstávají ve velké vzdálenosti ode mě a ti, kteří jsou ode mě vzdáleni, nemohou přijmout příliv mé lásky. Protože jsou to oni, kteří mě nemilují. Přemýšlejí o mě tak, že jsem krutý a téměř vzbuzující hrůzu...
(9. června 1922)
Pojďme si připomenout něco o Boží přirozenosti a jak Bůh je v Trojici, která je dokonale šťastná. Láska sdílená mezi Trojicí je nádherná, tvořivá a dynamická. Bůh je totálně dobrý, citlivý, odpovídající. On nás stvořil, aby nás miloval. Co se udělalo špatně na tomto obraze je propast, způsobená dědičným hříchem a naše následné tíhnutí věci kazit. Když Bůh vytvořil fyzické zákony vesmíru, dal také místo duchovním zákonům. To je, kde děláme chybu, protože na to nedáváme pozor. Například někteří lidé očekávají od Boha, že bude dávat, dávat a to je všechno, co pro ně modlitba znamená. Bůh má city a to je duchovní zákon, že když chceme, aby nám Bůh něco dával, pak my musíme dávat Jemu. A co On od nás chce? Otevřené srdce.
Bůh má potěšení z toho být Bohem, On je plný radosti a naplněný potěšením ze své vlastní dokonalosti. On je soběstačný: tři Osoby existují v dokonalém, blaženém milování. Tak skutek stvoření je jako výraz přemíry radosti a my můžeme vidět, jaké potěšení Bůh musel vložit do stvoření vesmíru. Skutečně, Ježíš nám říká, že mu to trvalo pouze jednu tvořivou myšlenku, která je součástí Boha, aby to tvořil!
Myšlenka tohoto je, že pozvání žít v Boží Vůli je úžasná věc a jestliže ji vidíme jako dynamický vývoj, budeme mít dobrý začátek.
Možná se nám bude líbit přečíst si následující popis Ježíše, jak je sdělený od Luisy:
Neunavilo mě se na Něj dívat a pomyslela jsem si: jak nádherné jsou Jeho oči, které jsou čisté a září světlem jasnějším než slunce... Člověk nechce opustit tajemný zázrak krásy, když hledí na Jeho tmavě modré oči. Jeden pohled |Ježíše stačí k tomu, abych opustila sama sebe a běžela za ním - tím, že budu překračovat každou stezku skrze údolí, pláně, hory, nebe, nebo do nejhlubších propastí země. Jeden pohled Ježíšův je dostatečný proměnit mě na něj a učinit, abych cítila něco z Jeho Božství. Mnohokrát mě přiměl zavolat: Ó můj nekrásnější Ježíši, ó mé všechno, jaké to bude, když si budu užívat tvého požehnaného pohledu v Nebi bez příměsi utrpení...
Ach ano, důvěra, kterou Ježíš vkládá do duše, je zjevná z Jeho svaté tváře, která je tak majestátní, tak přátelská. Láska přitahuje duši způsobem, kterou nenechává na pochybách, že je jím akceptována, že neopovrhuje osobou, která se vrací do Jeho náruče. Ve žhnoucím plamenu Jeho lásky není důležité, jak je osoba sobecká nebo hříšná.
(Svazek 1, část 32)
Když pokračujeme spirituálně, chceme, aby Ježíš byl víc v naší mysli, a pamatujeme, že On je skutečně s námi. Chceme, aby se stal důležitější a my sami méně důležití. Jestliže my se o Něj zajímáme, nebudeme Ho chtít urazit. A Luisa píše:
"Jestliže by lidé pochopili Boží dobrotu a ošklivost hříchu, dokonale by vyhnali hřích ze světa."
(Svazek 1, část 56)
Jako základ tohoto učení potřebujeme najít způsob, jak se vyhnout hříchu. V naší době tím, že že jsme poslušní přikázáním a církevnímu učení - nacházíme sami sebe, že jdeme proti proudu společnosti. Ale s našima očima upřenýma na Ježíše a tím, že si vybíráme úzkou branku jako cestu života.
(Matouš 7,14)
Ideálně bychom se měli stávat víc a víc podobnými Ježíši v našem způsobu konání a tím vytváříme pozitivní úsilí, abychom smýšleli tak, jak On by reagoval v jakékoli dané situaci. Čím více náš život opakuje život Ježíšův, tím více se budeme stávat laskavými, odpouštějícími, velkorysými a nesobeckými. Otec na nás pohlédne a uvidí repliku svého Syna a oblíbí si nás. Když se osoba přibližuje více k Ježíši, tak se my také budeme přibližovat jeden k druhému a Ježíšova modlitba při poslední večeři bude naplněna:
Já jsem jim dal slávu, kterou jsi dal mě, aby oni byli jedno, jako my jsme jedno.
(Jan 17,22)
A dále: "Se mnou v nich a ty ve mě, oni mohou být tak dokonale jedno, že svět pozná, že jsi to byl Ty, kdo mě poslal a že Já jsem je miloval tolik, jako Ty jsi miloval mě."
(Jan 17,23)
Ježíš řekl něco úžasného, že přenechal svou slávu a svou totální lásku, tu samou lásku, kterou sdílel s Nejsvětější Trojicí. A Ježíš řekl ještě něco nového, že On bude přebývat v nás a s ním Otec a samozřejmě Duch svatý. To je přebýváni Nejsvětější Trojice, pomáhá našemu pochopení Boží Vůle. Žít v Boží Vůli je být si vědom přijetí lásky Boží a vědom si návratu lásky k Bohu. Nejsvětější Trojice dává a přijímá lásku po všechny časy a my se k tomu připojujeme.
V učení dané Luise nám Ježíš chce ukázat, jak opětovat Boží lásku. Jednou, když Luisina duše opustila její tělo a Ježíš ji vzal do vesmíru, všimla si, že ze všeho stvoření, které tam bylo, slyšela Ježíšův hlas, který jí říká: "Miluji tě, miluji tě".
Pak se Ježíš obrátil k Luise a řekl: "Kde je tvé miluji tě pro mne?"
Vysvětlil jí, že Bůh nás tolik miluje, že On umístil své "Miluji tě" do všeho, co vidíme. Tak každý paprsek slunce nese Jeho "Miluji tě", každá kapka deště, každá květina, každý pták. Bůh stvořil s láskou všechno stvoření, a proto všechno stvoření nám hovoří o lásce.
Když to zmínil jindy, Luisa se ho ptala: "Proč jsi stvořil tak mnoho brouků?" a Ježíš říká: "Nemohl jsem zastavit a přestat říkat "Miluji tě".
Ježíš vysvětluje každému z nás:
"Má láska k lidstvu je obrovská. Pohleď, jak sluneční svit zaplavuje zemi. Jestliže bych mohl udělat mnoho atomů z toho světla, v těch atomech světla bys byla schopna slyšet můj melodický hlas, opakující tobě jedno po druhém neustále "Miluji tě". Takovým způsobem, že bys je nestihla spočítat. Zůstala bys navěky ponořená v lásce. Přesto od věčnosti ti opravdově říkám "Miluji tě, miluji tě ve světle, které naplňuje tvé oči, miluji tě ve vzduchu, který dýcháš, miluji tě ve hvízdání větru, který slyšíš v uších, miluji tě v horku i chladnu, které cítíš svým dotykem, miluji tě v krvi, která proudí v tvých žilách, miluji tě v úderech tvého srdce. To ti hovoří o úderech tvého srdce. Miluji tě v každém pohybu tvých rukou, miluji tě v každém kroku, který děláš svýma nohama. Neboť nic se nestane uvnitř nebo vně tebe, bez dopovídajícího skutku lásky směrem k tobě. Jedno z mých "Miluji tě" nečeká na druhé. A tvé "Miluji tě?" kolik je jich pro mě?
(23. dubna 1912)
To je vážná otázka od Ježíše. Potřebujeme o ní přemýšlet a rozhlédnout se kolem, abychom viděli Boží lásku ve stvoření. Pak se můžeme vrátit tím, že řekneme něco takového: "Vkládám své „miluji tě“ do každého stébla trávy na zahradě. Miluji Tě, Pane, v každém atomu těchto mraků. Pane, miluji tě v každé květině, která kvete toto léto."
Vypadá to nejprve podivně, takže nemusíš začínat okamžitě, ale přemýšlej o tom a postupně nalezneš svou vlastní cestu.
Je v pořádku, když se budeš opakovat a pokud žiješ ve městě, možná umísti své "miluji tě" během pořadu o přírodě v televizi:
"Pane, já tě miluji v každé vločce sněhu na Antarktidě. Miluji tě a děkuji ti za každého tučňáka na světě."
A Ježíš nám dává následující nádherné poselství:
"Proto, má dcero, jestliže si přeješ milovat mne jménem všech, miluj mě v Mé Vůli. Pak tvá láska bude probíhat skrze Mou Vůli a následně pronikat nebe a zemi. A já na oplátku budu cítit v sobě tvé opakované "Miluji tě" ve všem kolem mně, ve mě a na zemi. Všude to bude znásobeno tolika skutky, jak moje Vůle bude schopna uskutečnit. Takto mi můžeš dát zadostiučinění za přijetí lásky každého, ačkoli lidé jsou omezení a koneční, má Vůle je neomezená a nekonečná.
(24. srpna 1915)
Odpovídaje na Ježíšovo poselství, pojďme vracet lásku v Boží Vůli.
Pane, miluji tě v Boží Vůli a děkuji ti za můj domov.
Pane, miluji tě v Boží Vůli a vzdávám ti díky za každou notu této báječné hudby.
Pane, miluji tě a děkuji ti za mé dobré zdraví.
V dalších kapitolách budeme děkovat všemohoucímu Bohu za požehnání dané ve stvoření, vykoupení a v našem posvěcení. To nazýváme konání kol.
Ježíš řekl Luise, jak každý dobrý skutek, který my uděláme, už byl jím požehnán:
„Všechno už bylo požehnáno. Myšlenky, slova, kroky, skutky, které budou udělány pro mě. Absolutně všechno bylo obdařeno tou hodnotou. Všechno dobré, co lidstvo činí, bylo už vychováno v mém lidství.“
(3. října 1903)
Tak, aby všechno, co oni dělají, bylo zbožštěno mnou. Tak jiné, poměrně snadné skutky, které můžeme dělat, je nabídnout naše nejprostší skutky s láskou a znovu prosíme, abychom byli v Boží Vůli. Jak se dostat do Boží Vůle? Prostě požádej!
A to je dobré říct: „Odpusť mi můj hřích.“ Nejprve lituj hříchů, aby člověk odstranil všechny překážky.
Pane, děkuji ti za tento den a v tvé Boží Vůli ti chci nabídnout každý úder mého srdce, každý dech, který konám, každý krok. Amen.
Když jdeš spát, můžeš říct:
Pane, ať spím v tvé Boží Vůli a dávám svou lásku tuto noc s každým svým úderem svého srdce a s každým nádechem, který konám.
Tímto způsobem začneš obracet svůj život směrem k Boží Vůli a proces začal.
Plný Dar Boží Vůle je způsob života, je to něco, co může přijít pouze po čase, jako u Luisy. Nejprve se učíme o Ježíšově učení a uvádíme do praxe. Každý den prosíme, abychom fungovali v Boží Vůli, a tímto způsobem je nám tento dar zapůjčen. Později vysvětlíme užívání Daru a jiné.
UČENÍ SE OD LUISY V JEJÍCH DOPISECH
(PUBLIKOVANÝ DOPIS STRANA 50)
„Žít v Boží Vůli není něco těžkého, jak někteří lidé věří, ani Ježíš si nepřeje uvalit nemožná břemena…
Mé dítě, vše závisí na silném, pevném a neustálém rozhodnutí svěřit naši Vůli do rukou Ježíšových a učinit naše skutky tímto způsobem ve všem, čeho se účastníme, v nejpřirozenějších skutcích života, jako je naše jídlo, spánek, modlitby, lítost a také naše nabízené potěšení. Všude má být uctívána Boží Vůle…
Není to tak, že nesmíme mít svoji vlastní vůli. Neboť vítězství nad mrtvou vůlí by nebylo vítězství pro nás, ani pro Ježíše. Mrtví patří do hrobu. Ježíš chce naši vůli živou, takže my cítíme všechno dobro Boží Vůle konající v nás a zbarvující všechny naše skutky. Lidská Vůle se musí stát domovem pro Boží Vůl, čerpající svoji svobodu a dovolující Boží Vůli dělat cokoli si přeje.“
Dopis nějakému vězni
„Můj bratře, měj důvěru, neboť máš nebeskou Matku, která tě miluje tak mnoho a která tě nikdy neopustí. Tím, že ji posloucháš, ona učiní svatostánek z tvého vězení a jestliže lidská slabost tě přivedla na toto místo, svrchovaná královna přijde se svou silou, se silou Boží Vůle, aby tě přivedla do nebe a učinila tvé dny méně smutné. Nikdy nezanedbávej růženec nebeské Matky. Jestliže máš příležitost být vězeňským misionářem, dej jim poznat, že Královna Nebe si přeje navštívit všechny uvězněné a dát jim Dar Boží Vůle. Jestliže potřebuješ něco jiného a nemůžeš to zaplatit, můžeš se spolehnout na mě. Já se postarám, abys to obdržel bezplatně.“