KAPITOLA 7
CELKOVÝ OBRAZ
V této kapitole se pro změnu podíváme na celkový obraz, na poselství, která nám dávají přehled o Boží vůli. Ježíš vysvětlil Luise následující témata:
"Má dcero, má Nebeská vůle obsahuje Otce, Syna i Ducha svatého. Vůle těchto tří božských osob je jedna. I když jsou mezi sebou odlišné, Boží Vůle je jedna. Protože je to jediná Vůle, která v Nás působí, tvoří veškeré naše štěstí a Naši rovnost v lásce, moci, kráse... Naše jediná Vůle působící v Nás je tedy celé Naše dobro, z něhož vytéká tolik moří štěstí, že je nikdo nedokáže pochopit."
(24.ledna 1923)
"...Má vůle má primární místo ve všech stvořených věcech a koluje jako tep života v nejmenší stvořené věci i v té největší. Nic se nemůže vzdálit od moci a nesmírnosti Mé Vůle. Je životem modré oblohy a vždy udržuje novou a živou nebeskou barvu. Nebe se nedokáže odbarvit ani změnit, protože Moje Vůle chtěla, aby takové bylo. Co jednou stanoví, to se nemění.
Má vůle je život ze světla a žáru slunce. A svým hmatem Života vždy zachovává intenzitu světla a tepla a udržuje je stálé, aniž by se mohly zvětšovat nebo zmenšovat v dobru, které musí dávat celé zemi.
Má vůle je životem moře a tvoří v něm šumění vod, šipky ryb a hukot vln. Ach, jak Moje Vůle dává na odiv moc, kterou v sobě obsahuje, a rozvíjí svůj život s takovou majestátností a absolutní vládou nad stvořenými věcmi. Moře nemůže dělat nic jiného než šumět a ryby nedělají nic jiného než plavou. Vskutku bys mohla říci, že je to Má Vůle, která šumí v mořích, Má Vůle, která plave v rybách, Má Vůle, která tvoří vlny a jejich hukotem dává slyšet, že je tu její Život a že může dělat vše, co se jí líbí a co si přeje.
Má vůle je hmatem života v ptáčkovi, který zpívá, ve štěbetání malého kuřátka, v jehňátku, které bečí, v hrdličce, která sténá, v rostlinách, které rostou, a ve vzduchu, který každý dýchá. V podstatě Moje Vůle je vlastní Život ve všem..."
(6. října 1924)
"Žít v Mé Vůli znamená učinit ji vlastní, mít Mou Vůli k dispozici. Plnit Mou Vůli znamená považovat ji za Vůli Boží, nikoli za svou vlastní, ani ji využívat podle svého uvážení.
Žít podle Mé Vůle znamená žít s jedinou Vůlí - tou je Vůle Boží. A protože existuje jen jedna Vůle - jedna, která je celá svatá, čistá a mírumilovná - a protože vládne jen jedna Vůle, neexistují žádné konflikty: vše je v míru.
(18.září 1924)
"Mé dítě, chceš vědět, proč jsou andělé takoví, jací jsou, proč se zachovali krásní a čistí, jako když vyšli z mé ruky? Je to proto, že si vždy zachovali pevnost v onom prvotním aktu, v němž byli stvořeni... Neztratili nic ze své prvotní existence a veškeré jejich štěstí spočívá v tom, že se dobrovolně udržují v tomto jedinečném aktu mé Vůle. Vše nacházejí v říši mé Vůle. A nehledají nic jiného, aby byli šťastní, než to, co jim poskytuje má Vůle...
Kdyby člověk jako anděl nikdy neopustil onen prvotní Zákon, v němž ho Má Vůle stvořila, jaký řád, jaké zázraky by byly na zemi k vidění?"
(30.října 1924)
"Mé dítě, vstup do Mé Lásky a zůstaň v Ní, abys pochopila, jak moc jsem miloval lidstvo. Všechno ve Mně je Láska k nim. Když byli stvořeni, Božství se rozhodlo, že je bude vždy milovat...
A proto jsem Já, Slovo Otce, přišel na zem a sdělil další bohatství Lásky. Přijal jsem lidskou podobu, shromáždil a přijal do sebe všechnu tuto Lásku, která naplnila nebe i zemi. Opětoval jsem Božství - stejnou Láskou tolik, kolik bylo dáno a bude dáno lidstvu. Stal jsem se Láskou pro každou myšlenku, pro každý pohled, pro každé slovo, tlukot srdce, pohyb a krok každého člověka.
Proto bylo Mé Lidství - až do nejmenšího vlákna - utvořeno rukama Mého Nebeského Otce z Věčné Lásky, abych v sobě mohl zahrnout všechnu Lásku, kterou chtělo Božství dát lidstvu: abych mohl za všechny vracet Lásku a stát se Láskou v každém činu všech. Tak je každá vaše myšlenka korunována Mými neustálými skutky Lásky. Není nic ve vás ani mimo vás, co by nebylo obklopeno Mými opakovanými činy Lásky.
Mezitím Mé Lidství sténá v této Getsemanské zahradě: dusí se, trápí se a cítí, jak se zmítá pod tíhou tolika lásky, protože miluji a nejsem na oplátku milován. Bolesti lásky jsou nejtrpčí, nejkrutější: jsou to bolesti bez slitování. Jsou bolestnější než samotné Mé tělesné utrpení !
Ach, kdyby Mě milovali, tíha tolikeré lásky by se stala lehkou, protože když je láska opětována, stává se spokojenou a upokojenou. Když však taková láska není opětována, stává se naprosto rozrušená a blouznící a cítí, že za lásku, která jí byla dána, se jí vrátil akt smrti.
Pohleďte tedy, jak hořké a smutné bylo utrpení Mé Lásky, protože v Mém tělesném utrpení Mi byla dána jen jedna smrt, zatímco v Mém utrpení Lásky jsem musel vytrpět tolik smrtí, kolik skutků lásky Mě opustilo - za které nebyla žádná odplata.
Proto, Má dcero, vstup do Mé Vůle, abys Mi vrátila tolik lásky. V Mé Vůli najdeš jako v Zákoně všechnu tuto Lásku. Učiň ji svou a spolu se Mnou se ustavuj v lásce nad každým činem lidstva, abys mi dala návrat lásky pro každého."
(1924)
Ježíš Luise:
"Má dcero, je Mým zvykem a příkazem Mé Věčné Moudrosti, která chce, aby se Má Největší díla nejprve zjevila jediné duši: abych v ní soustředil všechno dobro, které Mé dílo obsahuje, a abych si s ní samotnou porozuměl, jako by žádná jiná osoba neexistovala. Až udělám všechno tak, že mohu říci, že Mé dílo je v ní plně dokončeno, že jí nic nechybí, pak nechám své dílo plynout jako obrovské moře pro dobro všech.
Udělal jsem to se svou nebeskou matkou. Nejprve jsem jí v nejbožštější důvěrnosti svěřil plán Vykoupení; nikdo jiný nic nevěděl. Ona se disponovala pro každou oběť a pro všechny nezbytné přípravy, abych mohl sestoupit z nebe na zem. Všechno jsem dělal, jako by byla jediná vykoupená. Ale poté, co Mě svým panenským zrozením přivedla na svět tak, aby Mě každý mohl spatřit a přijmout statky Vykoupení, jsem se dal každému - a nyní Mě každý může přijmout, kdykoli si přeje.
Tak tomu bude i v případě Mé Vůle. Až v tobě všechno dokončím, takže Má Vůle v tobě zvítězí a ty v Ní, pak jako obrovské moře, které se rozvodní - bude plynout pro dobro všech. Je však třeba zformovat první duši, aby později měla ty, kteří ji budou následovat."
(25.června 1925)
Adam:
"...Adam, první člověk, byl ustanoven hlavou všech generací a jako hlava musel nutně vlastnit semena potřebná pro rozvoj lidského života - aby je mohl předat ostatním.
...Adam je však měl všechny v sobě a lze říci, že všechny přišly skrze něj. Tak se stalo, že tím, že byl stvořen Bohem, byl obdařen všemi vědami; to, co se jiní učí s takovou námahou, on měl jako dar překvapivým způsobem.
Proto měl znalosti o všech věcech této země: znal všechny rostliny, všechny byliny a síly, které každá z nich obsahovala. Měl poznání o všech druzích zvířat a o tom, jak je má využívat. Měl poznání hudby, zpěvu, písma, lékařství, zkrátka všeho. Jestliže každé pokolení má svou zvláštní poznání, Adam je měl všechny."
(12. listopadu 1925)
Ježíš: "Bolí Mě, když si o Mně myslí, že jsem přísný a že chci vykonávat spravedlnost víc než milosrdenství...
Pokud se na Můj život podívají jen jedním pohledem, zjistí, že jsem vykonal pouze jediný skutek spravedlnosti. Na obranu Domu svého Otce jsem vzal hrst provazů a máchnutím doprava a doleva jsem vyhnal ty, kdo znesvětili Chrám. Všechno ostatní v Mém životě bylo jen milosrdenství. Mé početí bylo milosrdenství, Mé narození bylo milosrdenství, Má slova byla milosrdenství, Mé činy byly milosrdenství, Mé kroky byly milosrdenství. Milosrdenstvím byla krev, kterou jsem prolil, milosrdenstvím bylo Mé utrpení - vše se dělo v milosrdenství Mé Lásky. Jsou však tací, kteří se Mě bojí, ačkoli by se měli bát sebe mnohem víc než Mě."
(9.června 1922)
"Mé dítě, konání vlastní vůle je tak závažné, že by bylo menším zlem, kdyby člověk mohl bránit běhu slunce, pozastavit platnost zákonů, jimiž se řídí nebe, vítr, vzduch, voda. Kdyby to bylo možné, svět by se obrátil vzhůru nohama a přestal by existovat. Avšak toto velké zlo by nebylo ničím ve srovnání s nejtěžším zlem, jímž je konání vlastní vůle, protože jím člověk brání běhu - ne stvořených věcí, ale samotného Stvořitele.
Adam tím, že se vymanil z Naší vůle, zastavil běh statků, které chtěl Bůh dát svým milovaným dětem. A kdyby mohl, omezil by Boha v nehybnosti.
Naše Nejvyšší Bytost, která stvořila člověka, s ním chtěla být v neustálém vztahu, dávat mu nyní jeden dar a pak druhý. Chtěli jsme mu dát tolik krásných, nikdy nepřerušovaných překvapení, ale on tím, že konal svou vlastní vůli, mlčky řekl svému Stvořiteli:
"Stáhněte se, nemám kam dát vaše dary.
A tak ztratil božský život a všechna jeho nekonečná dobra. V tom je důvod, proč se člověk, když se vzdálil od Našeho Fiat, rozvrátil tak, že na každém kroku kolísal, stal se kořistí všeho zla a nebyl schopen konat žádné dobro.
A tak se nyní cítíme být člověkem znehybněni, protože chceme dávat a nemůžeme; chceme mluvit a on Nám nerozumí; zatímco Naše Láska mu s žalostným lkaním neúnavně říká:
"Ó, lidstvo, znovu se vnoř do svého nitra, vzpomeň si na Boží Vůli, kterou jsi odmítlo. Chce se vrátit, aby zničila vaše zlo, a pokud ji pozvete, ihned se vás zmocní a vytvoří ve vás své království: své panství míru, štěstí, slávy, vítězství pro Mne i pro vás. Ó, nechtějte již být otroky ani žít v labyrintu svého zla a utrpení. Pamatuj, že jsem tě takto nestvořil. Spíše jsem tě stvořil jako krále nad sebou samým, krále nad vším. Proto nazývejte Mou Vůli Životem a ona vám odhalí vaši vznešenost a výšku místa, na které vás Bůh postavil. Ó, jak budeš spokojený a jak se budeš líbit svému Stvořiteli! "
(8.května 1932)
Ježíš: "Mé dítě, Má Vůle je všechno a obsahuje všechno a je počátkem, prostředkem i koncem lidstva. Proto jsem mu při stvoření člověka nedal zákony ani nezavedl svátosti, ale dal jsem mu pouze svou Vůli, protože ta byla více než dostatečná. A protože v Ní měl svůj původ, našel všechny prostředky, aby dosáhl - nikoli nižší svatosti, ale vrcholu božské svatosti. Tak se ocitl v přístavu svého cíle. To znamená, že člověk nepotřeboval nic jiného než pouze Mou Vůli, v níž mohl překvapivým, obdivuhodným a snadným způsobem nalézt vše, aby se stal svatým a šťastným v čase i na Věčnosti.
Jestliže jsem po celá staletí stvoření dal člověku Zákon, bylo to proto, že ztratil svůj počátek, a tak ztratil prostředky i cíl. Zákon tedy nebyl počátkem, ale prostředkem. Když jsem však viděl, že člověk i s Mým Zákonem dál kráčí ke své zkáze, ustanovil jsem po příchodu na zem svátosti - jako silnější a mocnější prostředek k jeho záchraně. Ale kolik zneužití, kolik znesvěcení!"
(10.června 1924)
"Má dcero, jasná, prostá a holá Pravda je nejsilnějším magnetem, který přitahuje srdce a disponuje je k tomu, aby šla vstříc jakékoli oběti z lásky k Pravdě a k osobám, které tuto Pravdu zjevují. Co umožnilo mučedníkům prolít svou krev? Pravda! Co dávalo svatým sílu zachovat si čistý a cudný život uprostřed tolika bitev? Pravda!
Je to holá Pravda, prostá a nezištná, kvůli které ke Mně lidé chtějí přijít. Ach, Má dcero, jak těžké je najít někoho, kdo dokáže projevit holou Pravdu - dokonce i mezi duchovními, řeholníky a zbožnými dušemi! V jejich řeči a skutcích je vždy něco lidského, osobního a z jiných věcí, a tak se Pravda projevuje jako zakrytá a zahalená. V důsledku toho se člověka, který jí naslouchá, nedotýká holá Pravda, ale jakýkoli jiný lidský záměr, kterým je Pravda zahalena. Proto se takovému člověku nedostává milosti a vlivu, které Pravda obsahuje. To je důvod, proč je tolik svátostí smíření promarněno, zprofanováno a bez ovoce. Neodmítám jim dát světlo Pravdy, ale oni ho nepřijímají. Příčinou je, že si myslí, že kdyby řekli holou Pravdu, ztratili by svou prestiž a nebyli by už oblíbení, že by už neměli to lidské uspokojení a že by z toho vyplývala ztráta jejich zájmů. Ale ach, jak se mýlí !"
(16.září 1906)
Luisa: "Přemýšlela jsem o Neposkvrněném početí mé svrchované Královny Matky. V mysli mi proudily zásluhy, krásy a zázraky jejího Neposkvrněného početí, zázrak převyšující všechny ostatní divy, které Bůh učinil v celém stvoření. Když jsem o tom přemýšlela, řekl jsem si:
"Zázrak Neposkvrněného početí je veliký, ale moje nebeská Matka neprošla při svém početí žádnou zkouškou: všechno jí bylo příznivě nakloněno, a to jak ze strany Boha, tak ze strany její přirozenosti, kterou Bůh stvořil tak šťastnou, tak svatou, tak privilegovanou. V čem tedy spočívalo její hrdinství a její zkouška?
Jestliže andělé v nebi a Adam v ráji nebyli ze zkoušky vyloučeni - byla vyloučena pouze Královna všech, a proto si nezasloužila nejkrásnější svatozář, kterou by zkouška přikládala majestátní Královně a Matce Božího Syna?
Zatímco jsem o tom přemýšlel, můj drahý Ježíš zevnitř řekl:
"Má dcero, nikdo pro Mě nemůže být přijatelný bez zkoušky. Kdyby nebylo zkoušky, měl bych matku otrokyni, ne svobodnou a otroctví nevstupuje do Našich vztahů: ani do Našich skutků, ani do Naší svobodně darované lásky. Moje matka prošla první zkouškou od okamžiku svého početí. Od svého prvního rozumového úkonu znala jak svou lidskou, tak Boží Vůli. A bylo na ní, aby si svobodně zvolila, ke které z těchto dvou vůlí se přimkne. A ona bez jediného zaváhání a s vědomím naprosté intenzity oběti, kterou přinesla, Nám dala svou vůli, aniž by ji kdy chtěla znovu poznat.
Tak jsme ji učinili darem Naší Vůle a v této výměně vůlí se v Neposkvrněném početí nejprivilegovanějšího ze všech tvorů projevily všechny zásluhy, krásy, zázraky a nesmírné milosti...
Chceš však vědět, co bylo největším zázrakem, který jsme v tomto svatém stvoření vykonali a největším hrdinstvím této krásné bytosti, které se nikdo nikdy nevyrovná? Její život začal Naší Vůlí, následovala Ji a naplnila Ji. Lze tedy říci, že Ji naplňovala od okamžiku, kdy v ní začala, a začala Jí naplňovat od okamžiku, kdy Jí naplnila. Naším největším zázrakem bylo, že v každé její myšlence, slově, dechu, úderu srdce, pohybu a kroku se na ni vylila Naše Vůle. A ona nám nabídla hrdinství věčného, božského Tlukotu srdce, které v ní působilo. To ji povzneslo natolik, že to, čím jsme My od přírozenosti - ona je z Milosti.
To ji navíc utvrzovalo a činilo ji stabilní a silnou po celý život. Má nepřetržitá V ůle se do ní vlila a učinila ji účastnicí božské přirozenosti. A její nepřetržité přijímání ji činilo silnou v lásce, silnou ve smutku a odlišnou od všech."
(8.prosince 1924)
Jedno přísloví říká, že když jsme na zemi, děláme radost Bohu, a když jsme v nebi, Bůh dělá radost nám. V dalším poselství to Ježíš potvrzuje, abychom si uvědomili, jak výjimeční bychom mohli být - kdybychom se opravdu snažili.
"Mé dítě, chápeš, co je Má vůle na zemi? Pochopilo jsi to po tolika Mých lekcích? Měla by sis uvědomit, že duše, která v sobě nechává žít Mou Vůli, když se modlí, když trpí, když pracuje, když miluje a podobně, tvoří sladké okouzlení pro Boží oči... Zdá se ti málo, že Stvořitel vidí v duši, která ještě žije na zemi, svou Boží Vůli, která vítězně působí a vládne se stejnou svobodou, s jakou působí a vládne v nebi?
Okouzlení v nebi je však opačné, protože v Mém Království vládne Má Vůle jako ve svém domově a okouzlení vzniká ve Mně samém, nikoli mimo Mě. Proto jsem to Já, je to Má Vůle, která okouzluje všechny Blahoslavené okouzlující silou - tak, že jejich pohled je vždy upřen na Mé okouzlení, aby byli věčně potěšeni. Sladké okouzlení ve Mně nevytvářejí oni sami, ale Já v nich. A tak Můj pohled není spoután, není okouzlen.
Na druhé straně Má Vůle, žijící v duši, která žije ve vyhnanství, působí a vládne v "domově" této duše. To je podivuhodnější, a proto pro Mě duše vytváří kouzlo, které je rozkošnější, které Mě fascinuje a upíná Můj pohled s přitažlivostí, jež Mě uchvacuje - a Já nejsem schopen odvrátit zrak." ("exil" znamená život na zemi)
(23.října 1924)
Luisa: Řekla jsem svému milovanému Ježíši při Jeho obvyklé malé návštěvě: "Přemýšlela jsem, jak by se vláda Boží Vůle mohla stát skutečností na zemi:
"Má dcero, když Adam zhřešil, Bůh mu dal příslib budoucího Vykupitele. Uplynula staletí, ale slib nezklamal a generacím se dostalo dobra Vykoupení.
Když jsem přišel z nebe a vytvořil jsem Království vykoupení, dal jsem před odchodem ze země ještě jeden slib - slavnostnější - o příchodu Království Mé Vůle v modlitbě Otče náš.
A aby toto Království bylo jistěji dosaženo, učinil jsem tento formální slib ve slavnostní modlitbě, v níž jsem prosil, aby Otec nechal přijít své Království a aby se Boží Vůle stala na zemi jako v nebi...
Poté, co jsem tuto modlitbu formuloval před svým nebeským Otcem a věřil, že Mi udělí království Mé vůle na zemi, naučil jsem ji své apoštoly, aby ji zase oni učili celý svět, a tak by všichni volali: "Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Jistější a slavnostnější slib nemohl být dán.
Staletí jsou pro Nás jako jeden jediný bod a Naše slova jsou skutky a vykonané činy; tak uplynula staletí, ale Království Boží Vůle jistě přijde. "
(5.února 1928)
"Nyní musíte vědět, že království bude vytvořeno a založeno na pravdách, které jsem zjevil.
Neboť o kolik více pravdy je zjeveno - o tolik více honosnější, krásnější, majestátnější a přebohatší na statky a radosti bude toto Království. Mé pravdy budou tvořit režim, zákony, pokrm, vycvičenou armádu, obranu a samotný život těch, kteří v něm budou žít..."
(13. listopadu 1938)
On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
(Iz 2/4-5)
Ježíšova radost:
"Má dcero, Mám takovou radost ze své Vůle, že když slyším duše, jak o ní prostě mluví, cítím se radostí bez sebe a zvu celé nebe k oslavě. Představ si, co se děje s těmi dušemi, které skutečně plní Mou Vůli: nacházím v nich veškeré své naplnění a dávám jim veškeré naplnění. Jejich život je životem blažených. Vroucně touží po jediných dvou věcech, které jsou jejich srdci blízké: po Mé Vůli a Mé Lásce. Mají málo práce, a přesto dělají všechno."
(15.března 1912)
Ježíš: "Vše se děje jen proto, aby se mi to líbilo, září přede mnou tak, jakoby to přitahovalo Boží pohled. Líbí se mi natolik, že těmto skutkům - i když jsou pouhým pohybem obočí, přikládám hodnotu, jako by byly vykonány mnou samým... "
(6.listopadu 1899)
Návrat k obsahu
KAPITOLA 7
CELKOVÝ OBRAZ
V této kapitole se pro změnu podíváme na celkový obraz, na poselství, která nám dávají přehled o Boží vůli. Ježíš vysvětlil Luise následující témata:
"Má dcero, má Nebeská vůle obsahuje Otce, Syna i Ducha svatého. Vůle těchto tří božských osob je jedna. I když jsou mezi sebou odlišné, Boží Vůle je jedna. Protože je to jediná Vůle, která v Nás působí, tvoří veškeré naše štěstí a Naši rovnost v lásce, moci, kráse... Naše jediná Vůle působící v Nás je tedy celé Naše dobro, z něhož vytéká tolik moří štěstí, že je nikdo nedokáže pochopit."
(24.ledna 1923)
"...Má vůle má primární místo ve všech stvořených věcech a koluje jako tep života v nejmenší stvořené věci i v té největší. Nic se nemůže vzdálit od moci a nesmírnosti Mé Vůle. Je životem modré oblohy a vždy udržuje novou a živou nebeskou barvu. Nebe se nedokáže odbarvit ani změnit, protože Moje Vůle chtěla, aby takové bylo. Co jednou stanoví, to se nemění.
Má vůle je život ze světla a žáru slunce. A svým hmatem Života vždy zachovává intenzitu světla a tepla a udržuje je stálé, aniž by se mohly zvětšovat nebo zmenšovat v dobru, které musí dávat celé zemi.
Má vůle je životem moře a tvoří v něm šumění vod, šipky ryb a hukot vln. Ach, jak Moje Vůle dává na odiv moc, kterou v sobě obsahuje, a rozvíjí svůj život s takovou majestátností a absolutní vládou nad stvořenými věcmi. Moře nemůže dělat nic jiného než šumět a ryby nedělají nic jiného než plavou. Vskutku bys mohla říci, že je to Má Vůle, která šumí v mořích, Má Vůle, která plave v rybách, Má Vůle, která tvoří vlny a jejich hukotem dává slyšet, že je tu její Život a že může dělat vše, co se jí líbí a co si přeje.
Má vůle je hmatem života v ptáčkovi, který zpívá, ve štěbetání malého kuřátka, v jehňátku, které bečí, v hrdličce, která sténá, v rostlinách, které rostou, a ve vzduchu, který každý dýchá. V podstatě Moje Vůle je vlastní Život ve všem..."
(6. října 1924)
"Žít v Mé Vůli znamená učinit ji vlastní, mít Mou Vůli k dispozici. Plnit Mou Vůli znamená považovat ji za Vůli Boží, nikoli za svou vlastní, ani ji využívat podle svého uvážení.
Žít podle Mé Vůle znamená žít s jedinou Vůlí - tou je Vůle Boží. A protože existuje jen jedna Vůle - jedna, která je celá svatá, čistá a mírumilovná - a protože vládne jen jedna Vůle, neexistují žádné konflikty: vše je v míru.
(18.září 1924)
"Mé dítě, chceš vědět, proč jsou andělé takoví, jací jsou, proč se zachovali krásní a čistí, jako když vyšli z mé ruky? Je to proto, že si vždy zachovali pevnost v onom prvotním aktu, v němž byli stvořeni... Neztratili nic ze své prvotní existence a veškeré jejich štěstí spočívá v tom, že se dobrovolně udržují v tomto jedinečném aktu mé Vůle. Vše nacházejí v říši mé Vůle. A nehledají nic jiného, aby byli šťastní, než to, co jim poskytuje má Vůle...
Kdyby člověk jako anděl nikdy neopustil onen prvotní Zákon, v němž ho Má Vůle stvořila, jaký řád, jaké zázraky by byly na zemi k vidění?"
(30.října 1924)
"Mé dítě, vstup do Mé Lásky a zůstaň v Ní, abys pochopila, jak moc jsem miloval lidstvo. Všechno ve Mně je Láska k nim. Když byli stvořeni, Božství se rozhodlo, že je bude vždy milovat...
A proto jsem Já, Slovo Otce, přišel na zem a sdělil další bohatství Lásky. Přijal jsem lidskou podobu, shromáždil a přijal do sebe všechnu tuto Lásku, která naplnila nebe i zemi. Opětoval jsem Božství - stejnou Láskou tolik, kolik bylo dáno a bude dáno lidstvu. Stal jsem se Láskou pro každou myšlenku, pro každý pohled, pro každé slovo, tlukot srdce, pohyb a krok každého člověka.
Proto bylo Mé Lidství - až do nejmenšího vlákna - utvořeno rukama Mého Nebeského Otce z Věčné Lásky, abych v sobě mohl zahrnout všechnu Lásku, kterou chtělo Božství dát lidstvu: abych mohl za všechny vracet Lásku a stát se Láskou v každém činu všech. Tak je každá vaše myšlenka korunována Mými neustálými skutky Lásky. Není nic ve vás ani mimo vás, co by nebylo obklopeno Mými opakovanými činy Lásky.
Mezitím Mé Lidství sténá v této Getsemanské zahradě: dusí se, trápí se a cítí, jak se zmítá pod tíhou tolika lásky, protože miluji a nejsem na oplátku milován. Bolesti lásky jsou nejtrpčí, nejkrutější: jsou to bolesti bez slitování. Jsou bolestnější než samotné Mé tělesné utrpení !
Ach, kdyby Mě milovali, tíha tolikeré lásky by se stala lehkou, protože když je láska opětována, stává se spokojenou a upokojenou. Když však taková láska není opětována, stává se naprosto rozrušená a blouznící a cítí, že za lásku, která jí byla dána, se jí vrátil akt smrti.
Pohleďte tedy, jak hořké a smutné bylo utrpení Mé Lásky, protože v Mém tělesném utrpení Mi byla dána jen jedna smrt, zatímco v Mém utrpení Lásky jsem musel vytrpět tolik smrtí, kolik skutků lásky Mě opustilo - za které nebyla žádná odplata.
Proto, Má dcero, vstup do Mé Vůle, abys Mi vrátila tolik lásky. V Mé Vůli najdeš jako v Zákoně všechnu tuto Lásku. Učiň ji svou a spolu se Mnou se ustavuj v lásce nad každým činem lidstva, abys mi dala návrat lásky pro každého."
(1924)
Ježíš Luise:
"Má dcero, je Mým zvykem a příkazem Mé Věčné Moudrosti, která chce, aby se Má Největší díla nejprve zjevila jediné duši: abych v ní soustředil všechno dobro, které Mé dílo obsahuje, a abych si s ní samotnou porozuměl, jako by žádná jiná osoba neexistovala. Až udělám všechno tak, že mohu říci, že Mé dílo je v ní plně dokončeno, že jí nic nechybí, pak nechám své dílo plynout jako obrovské moře pro dobro všech.
Udělal jsem to se svou nebeskou matkou. Nejprve jsem jí v nejbožštější důvěrnosti svěřil plán Vykoupení; nikdo jiný nic nevěděl. Ona se disponovala pro každou oběť a pro všechny nezbytné přípravy, abych mohl sestoupit z nebe na zem. Všechno jsem dělal, jako by byla jediná vykoupená. Ale poté, co Mě svým panenským zrozením přivedla na svět tak, aby Mě každý mohl spatřit a přijmout statky Vykoupení, jsem se dal každému - a nyní Mě každý může přijmout, kdykoli si přeje.
Tak tomu bude i v případě Mé Vůle. Až v tobě všechno dokončím, takže Má Vůle v tobě zvítězí a ty v Ní, pak jako obrovské moře, které se rozvodní - bude plynout pro dobro všech. Je však třeba zformovat první duši, aby později měla ty, kteří ji budou následovat."
(25.června 1925)
Adam:
"...Adam, první člověk, byl ustanoven hlavou všech generací a jako hlava musel nutně vlastnit semena potřebná pro rozvoj lidského života - aby je mohl předat ostatním.
...Adam je však měl všechny v sobě a lze říci, že všechny přišly skrze něj. Tak se stalo, že tím, že byl stvořen Bohem, byl obdařen všemi vědami; to, co se jiní učí s takovou námahou, on měl jako dar překvapivým způsobem.
Proto měl znalosti o všech věcech této země: znal všechny rostliny, všechny byliny a síly, které každá z nich obsahovala. Měl poznání o všech druzích zvířat a o tom, jak je má využívat. Měl poznání hudby, zpěvu, písma, lékařství, zkrátka všeho. Jestliže každé pokolení má svou zvláštní poznání, Adam je měl všechny."
(12. listopadu 1925)
Ježíš: "Bolí Mě, když si o Mně myslí, že jsem přísný a že chci vykonávat spravedlnost víc než milosrdenství...
Pokud se na Můj život podívají jen jedním pohledem, zjistí, že jsem vykonal pouze jediný skutek spravedlnosti. Na obranu Domu svého Otce jsem vzal hrst provazů a máchnutím doprava a doleva jsem vyhnal ty, kdo znesvětili Chrám. Všechno ostatní v Mém životě bylo jen milosrdenství. Mé početí bylo milosrdenství, Mé narození bylo milosrdenství, Má slova byla milosrdenství, Mé činy byly milosrdenství, Mé kroky byly milosrdenství. Milosrdenstvím byla krev, kterou jsem prolil, milosrdenstvím bylo Mé utrpení - vše se dělo v milosrdenství Mé Lásky. Jsou však tací, kteří se Mě bojí, ačkoli by se měli bát sebe mnohem víc než Mě."
(9.června 1922)
"Mé dítě, konání vlastní vůle je tak závažné, že by bylo menším zlem, kdyby člověk mohl bránit běhu slunce, pozastavit platnost zákonů, jimiž se řídí nebe, vítr, vzduch, voda. Kdyby to bylo možné, svět by se obrátil vzhůru nohama a přestal by existovat. Avšak toto velké zlo by nebylo ničím ve srovnání s nejtěžším zlem, jímž je konání vlastní vůle, protože jím člověk brání běhu - ne stvořených věcí, ale samotného Stvořitele.
Adam tím, že se vymanil z Naší vůle, zastavil běh statků, které chtěl Bůh dát svým milovaným dětem. A kdyby mohl, omezil by Boha v nehybnosti.
Naše Nejvyšší Bytost, která stvořila člověka, s ním chtěla být v neustálém vztahu, dávat mu nyní jeden dar a pak druhý. Chtěli jsme mu dát tolik krásných, nikdy nepřerušovaných překvapení, ale on tím, že konal svou vlastní vůli, mlčky řekl svému Stvořiteli:
"Stáhněte se, nemám kam dát vaše dary.
A tak ztratil božský život a všechna jeho nekonečná dobra. V tom je důvod, proč se člověk, když se vzdálil od Našeho Fiat, rozvrátil tak, že na každém kroku kolísal, stal se kořistí všeho zla a nebyl schopen konat žádné dobro.
A tak se nyní cítíme být člověkem znehybněni, protože chceme dávat a nemůžeme; chceme mluvit a on Nám nerozumí; zatímco Naše Láska mu s žalostným lkaním neúnavně říká:
"Ó, lidstvo, znovu se vnoř do svého nitra, vzpomeň si na Boží Vůli, kterou jsi odmítlo. Chce se vrátit, aby zničila vaše zlo, a pokud ji pozvete, ihned se vás zmocní a vytvoří ve vás své království: své panství míru, štěstí, slávy, vítězství pro Mne i pro vás. Ó, nechtějte již být otroky ani žít v labyrintu svého zla a utrpení. Pamatuj, že jsem tě takto nestvořil. Spíše jsem tě stvořil jako krále nad sebou samým, krále nad vším. Proto nazývejte Mou Vůli Životem a ona vám odhalí vaši vznešenost a výšku místa, na které vás Bůh postavil. Ó, jak budeš spokojený a jak se budeš líbit svému Stvořiteli! "
(8.května 1932)
Ježíš: "Mé dítě, Má Vůle je všechno a obsahuje všechno a je počátkem, prostředkem i koncem lidstva. Proto jsem mu při stvoření člověka nedal zákony ani nezavedl svátosti, ale dal jsem mu pouze svou Vůli, protože ta byla více než dostatečná. A protože v Ní měl svůj původ, našel všechny prostředky, aby dosáhl - nikoli nižší svatosti, ale vrcholu božské svatosti. Tak se ocitl v přístavu svého cíle. To znamená, že člověk nepotřeboval nic jiného než pouze Mou Vůli, v níž mohl překvapivým, obdivuhodným a snadným způsobem nalézt vše, aby se stal svatým a šťastným v čase i na Věčnosti.
Jestliže jsem po celá staletí stvoření dal člověku Zákon, bylo to proto, že ztratil svůj počátek, a tak ztratil prostředky i cíl. Zákon tedy nebyl počátkem, ale prostředkem. Když jsem však viděl, že člověk i s Mým Zákonem dál kráčí ke své zkáze, ustanovil jsem po příchodu na zem svátosti - jako silnější a mocnější prostředek k jeho záchraně. Ale kolik zneužití, kolik znesvěcení!"
(10.června 1924)
"Má dcero, jasná, prostá a holá Pravda je nejsilnějším magnetem, který přitahuje srdce a disponuje je k tomu, aby šla vstříc jakékoli oběti z lásky k Pravdě a k osobám, které tuto Pravdu zjevují. Co umožnilo mučedníkům prolít svou krev? Pravda! Co dávalo svatým sílu zachovat si čistý a cudný život uprostřed tolika bitev? Pravda!
Je to holá Pravda, prostá a nezištná, kvůli které ke Mně lidé chtějí přijít. Ach, Má dcero, jak těžké je najít někoho, kdo dokáže projevit holou Pravdu - dokonce i mezi duchovními, řeholníky a zbožnými dušemi! V jejich řeči a skutcích je vždy něco lidského, osobního a z jiných věcí, a tak se Pravda projevuje jako zakrytá a zahalená. V důsledku toho se člověka, který jí naslouchá, nedotýká holá Pravda, ale jakýkoli jiný lidský záměr, kterým je Pravda zahalena. Proto se takovému člověku nedostává milosti a vlivu, které Pravda obsahuje. To je důvod, proč je tolik svátostí smíření promarněno, zprofanováno a bez ovoce. Neodmítám jim dát světlo Pravdy, ale oni ho nepřijímají. Příčinou je, že si myslí, že kdyby řekli holou Pravdu, ztratili by svou prestiž a nebyli by už oblíbení, že by už neměli to lidské uspokojení a že by z toho vyplývala ztráta jejich zájmů. Ale ach, jak se mýlí !"
(16.září 1906)
Luisa: "Přemýšlela jsem o Neposkvrněném početí mé svrchované Královny Matky. V mysli mi proudily zásluhy, krásy a zázraky jejího Neposkvrněného početí, zázrak převyšující všechny ostatní divy, které Bůh učinil v celém stvoření. Když jsem o tom přemýšlela, řekl jsem si:
"Zázrak Neposkvrněného početí je veliký, ale moje nebeská Matka neprošla při svém početí žádnou zkouškou: všechno jí bylo příznivě nakloněno, a to jak ze strany Boha, tak ze strany její přirozenosti, kterou Bůh stvořil tak šťastnou, tak svatou, tak privilegovanou. V čem tedy spočívalo její hrdinství a její zkouška?
Jestliže andělé v nebi a Adam v ráji nebyli ze zkoušky vyloučeni - byla vyloučena pouze Královna všech, a proto si nezasloužila nejkrásnější svatozář, kterou by zkouška přikládala majestátní Královně a Matce Božího Syna?
Zatímco jsem o tom přemýšlel, můj drahý Ježíš zevnitř řekl:
"Má dcero, nikdo pro Mě nemůže být přijatelný bez zkoušky. Kdyby nebylo zkoušky, měl bych matku otrokyni, ne svobodnou a otroctví nevstupuje do Našich vztahů: ani do Našich skutků, ani do Naší svobodně darované lásky. Moje matka prošla první zkouškou od okamžiku svého početí. Od svého prvního rozumového úkonu znala jak svou lidskou, tak Boží Vůli. A bylo na ní, aby si svobodně zvolila, ke které z těchto dvou vůlí se přimkne. A ona bez jediného zaváhání a s vědomím naprosté intenzity oběti, kterou přinesla, Nám dala svou vůli, aniž by ji kdy chtěla znovu poznat.
Tak jsme ji učinili darem Naší Vůle a v této výměně vůlí se v Neposkvrněném početí nejprivilegovanějšího ze všech tvorů projevily všechny zásluhy, krásy, zázraky a nesmírné milosti...
Chceš však vědět, co bylo největším zázrakem, který jsme v tomto svatém stvoření vykonali a největším hrdinstvím této krásné bytosti, které se nikdo nikdy nevyrovná? Její život začal Naší Vůlí, následovala Ji a naplnila Ji. Lze tedy říci, že Ji naplňovala od okamžiku, kdy v ní začala, a začala Jí naplňovat od okamžiku, kdy Jí naplnila. Naším největším zázrakem bylo, že v každé její myšlence, slově, dechu, úderu srdce, pohybu a kroku se na ni vylila Naše Vůle. A ona nám nabídla hrdinství věčného, božského Tlukotu srdce, které v ní působilo. To ji povzneslo natolik, že to, čím jsme My od přírozenosti - ona je z Milosti.
To ji navíc utvrzovalo a činilo ji stabilní a silnou po celý život. Má nepřetržitá V ůle se do ní vlila a učinila ji účastnicí božské přirozenosti. A její nepřetržité přijímání ji činilo silnou v lásce, silnou ve smutku a odlišnou od všech."
(8.prosince 1924)
Jedno přísloví říká, že když jsme na zemi, děláme radost Bohu, a když jsme v nebi, Bůh dělá radost nám. V dalším poselství to Ježíš potvrzuje, abychom si uvědomili, jak výjimeční bychom mohli být - kdybychom se opravdu snažili.
"Mé dítě, chápeš, co je Má vůle na zemi? Pochopilo jsi to po tolika Mých lekcích? Měla by sis uvědomit, že duše, která v sobě nechává žít Mou Vůli, když se modlí, když trpí, když pracuje, když miluje a podobně, tvoří sladké okouzlení pro Boží oči... Zdá se ti málo, že Stvořitel vidí v duši, která ještě žije na zemi, svou Boží Vůli, která vítězně působí a vládne se stejnou svobodou, s jakou působí a vládne v nebi?
Okouzlení v nebi je však opačné, protože v Mém Království vládne Má Vůle jako ve svém domově a okouzlení vzniká ve Mně samém, nikoli mimo Mě. Proto jsem to Já, je to Má Vůle, která okouzluje všechny Blahoslavené okouzlující silou - tak, že jejich pohled je vždy upřen na Mé okouzlení, aby byli věčně potěšeni. Sladké okouzlení ve Mně nevytvářejí oni sami, ale Já v nich. A tak Můj pohled není spoután, není okouzlen.
Na druhé straně Má Vůle, žijící v duši, která žije ve vyhnanství, působí a vládne v "domově" této duše. To je podivuhodnější, a proto pro Mě duše vytváří kouzlo, které je rozkošnější, které Mě fascinuje a upíná Můj pohled s přitažlivostí, jež Mě uchvacuje - a Já nejsem schopen odvrátit zrak." ("exil" znamená život na zemi)
(23.října 1924)
Luisa: Řekla jsem svému milovanému Ježíši při Jeho obvyklé malé návštěvě: "Přemýšlela jsem, jak by se vláda Boží Vůle mohla stát skutečností na zemi:
"Má dcero, když Adam zhřešil, Bůh mu dal příslib budoucího Vykupitele. Uplynula staletí, ale slib nezklamal a generacím se dostalo dobra Vykoupení.
Když jsem přišel z nebe a vytvořil jsem Království vykoupení, dal jsem před odchodem ze země ještě jeden slib - slavnostnější - o příchodu Království Mé Vůle v modlitbě Otče náš.
A aby toto Království bylo jistěji dosaženo, učinil jsem tento formální slib ve slavnostní modlitbě, v níž jsem prosil, aby Otec nechal přijít své Království a aby se Boží Vůle stala na zemi jako v nebi...
Poté, co jsem tuto modlitbu formuloval před svým nebeským Otcem a věřil, že Mi udělí království Mé vůle na zemi, naučil jsem ji své apoštoly, aby ji zase oni učili celý svět, a tak by všichni volali: "Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Jistější a slavnostnější slib nemohl být dán.
Staletí jsou pro Nás jako jeden jediný bod a Naše slova jsou skutky a vykonané činy; tak uplynula staletí, ale Království Boží Vůle jistě přijde. "
(5.února 1928)
"Nyní musíte vědět, že království bude vytvořeno a založeno na pravdách, které jsem zjevil.
Neboť o kolik více pravdy je zjeveno - o tolik více honosnější, krásnější, majestátnější a přebohatší na statky a radosti bude toto Království. Mé pravdy budou tvořit režim, zákony, pokrm, vycvičenou armádu, obranu a samotný život těch, kteří v něm budou žít..."
(13. listopadu 1938)
On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
(Iz 2/4-5)
Ježíšova radost:
"Má dcero, Mám takovou radost ze své Vůle, že když slyším duše, jak o ní prostě mluví, cítím se radostí bez sebe a zvu celé nebe k oslavě. Představ si, co se děje s těmi dušemi, které skutečně plní Mou Vůli: nacházím v nich veškeré své naplnění a dávám jim veškeré naplnění. Jejich život je životem blažených. Vroucně touží po jediných dvou věcech, které jsou jejich srdci blízké: po Mé Vůli a Mé Lásce. Mají málo práce, a přesto dělají všechno."
(15.března 1912)
Ježíš: "Vše se děje jen proto, aby se mi to líbilo, září přede mnou tak, jakoby to přitahovalo Boží pohled. Líbí se mi natolik, že těmto skutkům - i když jsou pouhým pohybem obočí, přikládám hodnotu, jako by byly vykonány mnou samým... "
(6.listopadu 1899)
Návrat k obsahu