Svazek 12       23.května  1918

Dnes ráno můj sladký Ježíš nepřišel, a tak jsem jej strávila uprostřed povzdechů, úzkostí a hořkosti, ačkoli všechny byly ponořeny do Jeho Vůle. Jak přišla noc, nemohla jsem už déle vydržet a tak jsem Ho znovu a znovu volala. Moje oči se nechtěly zavřít; cítila jsem se neklidná; chtěla jsem Ježíše za každou cenu. V tom okamžiku přišel a řekl mi: „Moje holubičko, kdo může říci, že koná lety, které ty konáš v Mé Vůli, pokrývá místa, který ty pokrýváš, dýchá vzduch, který ty dýcháš? Nikdo, nikdo - ani ty bys to nebyla beze Mě schopna to říci. Já sám - Já sám to mohu říci; Já, který měřím všechny vlásečnice nervů; Já, který počítám lety vašich myšlenek, vašich srdečních tepů. A jak létáte, vidím srdce, kterých se dotýkáte. Nepřestávej - létej do více srdcí a klepej na ně znovu a znovu. Potom přilétni znovu a na svých křídlech přines Mé „Miluji tě“ do více srdcí, aby Mě milovaly; a pak v tomto jediném letu přijď k Mému Srdci se občerstvit, abys mohla začít znovu s ještě rychlejšími lety. Hovořím se svou holubičkou; a volám anděly a svou malou Matku, aby se těšila se Mnou. Ale víš? Neříkám ti všechno; zbytek ti řeknu v nebi. Ach, kolik překvapivých věcí ti ještě řeknu! “Návrat k textu