Svazek 13    20. ledna 1922

„Poslouchej, Má dcero, chci, abys nechala všechno stranou. Tvá mise je obrovská a znamená více než slova, jsou to činy, které od tebe očekávám. Chci, abys byla v neustálém konání v Mé Vůli; chci procházet tvé myšlenky v Mé Vůli, která prochází veškerou lidskou  inteligencí, ať můžeš položit plášť Mé Vůle na každou stvořenou mysl. A když vystupuješ ke  trůnu Věčného, ​​můžeš nabídnout všechny lidské myšlenky zpečetěné ctí a slávou Mé Božské Vůle. Pak polož plášť Mé Vůle na každý lidský pohled, na všechna slova, jako by tvé oči a tvá slova procházely očima a slovy všech lidí; a zpečeť je Mou Vůlí, a  znovu vystup před Nejvyššího vzdát poctu, jako by všichni skrze tebe všichni lidé použili zrak a řeč podle Mé Vůle. Stejným způsobem, pokud pracuješ, dýcháš a tvé srdce bije, může být toto tvé procházení nepřetržité. Tvá cesta je extrémně dlouhá - to je celá Věčnost, kterou takto musíš pokrýt. Kdybys věděla, kolik ztrácíš jediným zastavením a jak Mě tak nezbavuješ pouze lidské cti, ale Boží cti! Toto jsou zásluhy, o které by jsi měla mít strach - ne o své potřeby a své starosti. Proto věnuj víc pozornosti cyklům v Mé Vůli.“Návrat k textu