Svazek 16 20.srpna 1923
„Má dcero, když je svatost individuální, v čase a místě, má více vnějších zázraků, aby přilákala jednotlivce, na různých místech a v různých dobách, aby přijali milost a dobro, které tato svatost obsahuje. Na druhé straně svatost života v Mé vůli není individuální svatost, která je určena k tomu, aby činila dobro na určitém místě, určitým lidem a v určitých dobách; spíše je to svatost, která musí činit dobro všem, ve všech dobách a na všech místech. Je to svatost, která zůstává prozářena Věčným Sluncem Mé Vůle, která vstupuje do všech, je to světlo beze slov, oheň bez dřeva, bez praskání, bez kouře; ale navzdory tomu nepřestává být tím nejmajestátnějším, nejkrásnějším, nejplodnějším. Toto světlo je čistší, jeho teplo intenzivnější a jeho skutečným obrazem je Slunce, které osvětluje náš horizont - osvětluje vše, ale bez křiku. Je to světlo, ale nemluví; nikomu nic neříká – ale činí dobro, semena oplodňuje, dává život všem rostlinám a jak čistí znečištěný vzduch svým teplem, ničí vše, co může být škodlivé pro celé lidstvo. Je tak tiché, že i když ho duše mají u sebe, nevěnují mu pozornost. Ale přesto nepřestává být majestátní a krásné a pokračovat v dobru, které dělá pro všechny. A pokud by slunce chybělo, každý by kvůli němu plakal, protože by chyběl největší zázrak plodnosti a zachování celé přírody.“ Návrat k textu
Svazek 16 20.srpna 1923
„Má dcero, když je svatost individuální, v čase a místě, má více vnějších zázraků, aby přilákala jednotlivce, na různých místech a v různých dobách, aby přijali milost a dobro, které tato svatost obsahuje. Na druhé straně svatost života v Mé vůli není individuální svatost, která je určena k tomu, aby činila dobro na určitém místě, určitým lidem a v určitých dobách; spíše je to svatost, která musí činit dobro všem, ve všech dobách a na všech místech. Je to svatost, která zůstává prozářena Věčným Sluncem Mé Vůle, která vstupuje do všech, je to světlo beze slov, oheň bez dřeva, bez praskání, bez kouře; ale navzdory tomu nepřestává být tím nejmajestátnějším, nejkrásnějším, nejplodnějším. Toto světlo je čistší, jeho teplo intenzivnější a jeho skutečným obrazem je Slunce, které osvětluje náš horizont - osvětluje vše, ale bez křiku. Je to světlo, ale nemluví; nikomu nic neříká – ale činí dobro, semena oplodňuje, dává život všem rostlinám a jak čistí znečištěný vzduch svým teplem, ničí vše, co může být škodlivé pro celé lidstvo. Je tak tiché, že i když ho duše mají u sebe, nevěnují mu pozornost. Ale přesto nepřestává být majestátní a krásné a pokračovat v dobru, které dělá pro všechny. A pokud by slunce chybělo, každý by kvůli němu plakal, protože by chyběl největší zázrak plodnosti a zachování celé přírody.“ Návrat k textu