Svazek 17     17.září  1924

Při tomto pohledu jsem zůstala očarovaná a můj rozkošný Ježíš, vycházející z mého nitra, uprostřed tohoto Slunce, mi řekl: „Má dcero, vidíš, jak krásné je Slunce Mé Vůle? Jaká síla,! jaký zázrak. Jakmile se duše do ní touží vnořit, aby přijala vše, Má Vůle, která se proměňuje ve Slunce, zraňuje duši a vytvoří v ní další Slunce. A když formuje své činy, stávají se paprsky, které zraňují Slunce Nejvyššího Vůle; a v tomto ohromujícím světle, miluje, oslavuje, utěšuje svého Stvořitele za všechny - a co víc, ne lidskou láskou, slávou a útěchou, ale láskou a slávou Boží Vůle, protože Slunce Mé Vůle pracuje v ní. Vidíš, co to znamená dělat činy v Mé Vůli? To znamená žít v Mé Vůli: Slunce Mé Vůle, transformující lidskou vůli na nové Slunce, působí v ní, jako by ve svém vlastním centru.“ Návrat k textu