Svazek 18 7.února 1926
Nořila jsem se do Svaté Boží Vůle podle svého obvyklého způsobu a vzala jsem si věčné „miluji tě“ svého sladkého Ježíše a udělala si ho svým vlastním. Pak jsem procházela celé Stvoření, abych jej vtiskla do každé věci, aby všechno a všichni mohli mít jediný tón, jediný zvuk, jedinou harmonii - „Miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě“ – ve svém jménu, ve jménu všech, pro mého Stvořitele, který mě tolik miloval . Mezitím můj milý Ježíš vystoupil z mého nitra a přitiskl se mě k Svému Srdci. S veškerou něhou, mi řekl: „Moje dcero, jak krásné je‚ Miluji Tě toho, kdo žije v Mé Vůli. Slyším jej jako ozvěnu spolu se všemi stvořenými věcmi, proto cítím odplatu lásky stvoření za vše, co jsem udělal. A pak milovat znamená vlastnit to, co člověk miluje, nebo chtít vlastnit to, co je milováno. Takže miluješ celé Stvoření, protože je Moje a já tě nechávám jej milovat, protože ho chci učinit tvým vlastním. Tvoje opakované „Miluji tě“ ke Mně za všechny stvořené věci je cesta a právo na vlastnictví - právo vlastnit je. Cítí-li se milováno, pak celé Stvoření uznává svého pána (duši), a proto se raduje velikou radostí, když slyší, jak se na něm opakuje tvé „Miluji tě“. Láska pomáhá člověku rozpoznat, co je jeho vlastní a stvořené věci se dávají jen těm, kterými jsou milovány; a Má Vůle vládnoucí v duši je potvrzením, že to, co je Moje, je i její. Když je nyní něco společného mezi dvěma osobami, je zapotřebí nejvyšší shody, jeden se neobejde bez druhého; a tady je nutnost jejich nerozlučného spojení, nepřetržité komunikace o tom, co dělat s tím, co mají. Ach! když Má Vůle vládne v duši pozvedá ji nade všechno; a protože miluje s láskou Boha, může tak milovat všechno Jeho vlastní láskou a je majitelkou a královnou všeho Stvoření.Návrat k textu
Svazek 18 7.února 1926
Nořila jsem se do Svaté Boží Vůle podle svého obvyklého způsobu a vzala jsem si věčné „miluji tě“ svého sladkého Ježíše a udělala si ho svým vlastním. Pak jsem procházela celé Stvoření, abych jej vtiskla do každé věci, aby všechno a všichni mohli mít jediný tón, jediný zvuk, jedinou harmonii - „Miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě“ – ve svém jménu, ve jménu všech, pro mého Stvořitele, který mě tolik miloval . Mezitím můj milý Ježíš vystoupil z mého nitra a přitiskl se mě k Svému Srdci. S veškerou něhou, mi řekl: „Moje dcero, jak krásné je‚ Miluji Tě toho, kdo žije v Mé Vůli. Slyším jej jako ozvěnu spolu se všemi stvořenými věcmi, proto cítím odplatu lásky stvoření za vše, co jsem udělal. A pak milovat znamená vlastnit to, co člověk miluje, nebo chtít vlastnit to, co je milováno. Takže miluješ celé Stvoření, protože je Moje a já tě nechávám jej milovat, protože ho chci učinit tvým vlastním. Tvoje opakované „Miluji tě“ ke Mně za všechny stvořené věci je cesta a právo na vlastnictví - právo vlastnit je. Cítí-li se milováno, pak celé Stvoření uznává svého pána (duši), a proto se raduje velikou radostí, když slyší, jak se na něm opakuje tvé „Miluji tě“. Láska pomáhá člověku rozpoznat, co je jeho vlastní a stvořené věci se dávají jen těm, kterými jsou milovány; a Má Vůle vládnoucí v duši je potvrzením, že to, co je Moje, je i její. Když je nyní něco společného mezi dvěma osobami, je zapotřebí nejvyšší shody, jeden se neobejde bez druhého; a tady je nutnost jejich nerozlučného spojení, nepřetržité komunikace o tom, co dělat s tím, co mají. Ach! když Má Vůle vládne v duši pozvedá ji nade všechno; a protože miluje s láskou Boha, může tak milovat všechno Jeho vlastní láskou a je majitelkou a královnou všeho Stvoření.Návrat k textu