Svazek 2     5.září 1899

 

Dnes ráno jsem se ocitla v takové sklíčenosti a zdála jsem se sobě tak špatná, že jsem se sama stala pro sebe nesnesitelnou. Když přišel Ježíš, řekla jsem mu o svých bolestech a mizerném stavu, ve kterém jsem byla, a řekl mi: „Dcero má, neztrácej odvahu. Je to Můj obvyklý způsob, jak tě operovat krok za krokem k dokonalosti. Nejde všechno udělat v jednom okamžiku. Takže když duše vidí, že jí stále něco chybí, může se snažit a vynaložit veškeré své úsilí, aby dosáhla toho, co jí chybí, aby Mě více potěšila a Já ji více a více posvěcoval. Přitahovaný těmito činy, se cítím donucen dát jí nové milosti a nebeské laskavosti a tímto způsobem se mezi duší a Bohem vytváří jakýsi druh Božího obchodu. Kdyby duše v sobě vlastnila veškerou plnost dokonalosti a tedy všech ctností a zároveň by  nenašla  způsob, jak se snažit  více Mě potěšit, chybělo by jí něco jako troud, kterým by se zapálil oheň mezi stvořením a Stvořitelem.“

Kéž je Pán vždy požehnán! Návrat k textu